10 C 340/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 491 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 385,22 Kč, úroky ve výši 21,9 % ročně z částky 7 861,05 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 861,05 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 996,88 Kč, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 8. 2. 2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 13 801 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 5 801 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 21,9 % ročně), a to formou 45 týdenních splátek po 307 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dosud neuhradila žalobkyni částku 7 861,05 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 5 629,95 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 24. 6. 2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] datovanou dnem 8. 2. 2016 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky – zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 5 801 Kč a žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 45 týdenních splátkách po 307 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka bez dalšího prověřování uváděných údajů oproti listinám, přičemž tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě s datem 8. 2. 2016 s podpisem žalované. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 24. 6. 2019, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalované písemně oznámeno dopisem z 24. 6. 2019 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 12. 2. 2021, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 8. 2. 2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 5 801 Kč, a to obojí v 45 týdenních splátkách po 307 Kč, s úrokovou sazbou 21,9 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru bez další specifikace a prověřování, nebylo předloženo žádné potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, bance zaplatila částku 310 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném případě věřitel, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání - doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 7. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smlouv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 8. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 8 000 Kč, přitom žalovaná žalobkyni zaplatila částku 310 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku rozdílu ve výši 7 690 Kč, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by žalobkyni zaplatila více, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit částku 7 690 Kč, o kterou se žalovaná vůči právní předchůdkyni žalobkyně obohatila. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 12. 2. 2021, od 13. 2. 2021 je žalovaná v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení. 10. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z ú