14 C 300/2021-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 3. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 310 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, kopií poštovního podacího archu, potvrzením o úplatě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 21. 6. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč, a to při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit společně s příslušenstvím do 21. 7. 2019. Žalovaný i přes splatnost pohledávky ničeho neuhradil, přičemž pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena s účinností k 28. 8. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020. Předžalobní výzva ze dne 9. 3. 2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 11. 3. 2021 a doručena 14. 3. 2021, žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (specifikace pohledávky za žalovaným) a oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla a je podnikatelem, jehož předmětem činnosti je poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a jelikož tak finanční prostředky poskytla žalovanému jako spotřebiteli v rámci své podnikatelské činnosti, je poskytnutý úvěr spotřebitelským úvěrem. Zdejší soud pak dospěl k závěru, že úvěrující společnost, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, se vůbec nezabývala úvěruschopností žalovaného, tedy jeho příjmy, výdaji ani způsoby, jakými plní dosavadní dluhy, kdy tyto si ani nevyžádala, natož aby si je ověřila. Soud proto učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy za situace, kdy nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, pročež je úvěrová smlouva neplatná, a to absolutně (srov. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 věta první občanského zákoníku), kdy tento závěr koresponduje i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 18. Zdejší soud tak posoudil nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena, nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud ničeho z mu poskytnuté částky 6 000 Kč neuhradil, zbývá dle závěru soudu k úhradě jistiny stále částka ve výši 6 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po dni doručení předžalobní výzvy, tedy od 15. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 19. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 9 750,81 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 6 383,01 Kč spolu s příslušenstvím (6 000 Kč jistina + 383,01 Kč úrok z prodlení), jež představuje 65,5 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 3 367,80 Kč (2 310 Kč + 324,92 Kč + 632,88 Kč + 100 Kč), což představuje 34,5 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak n