19 C 83/2021-69 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 3 188,70 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit uvedený úvěr v měsíčních splátkách po 901 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, byl úvěr ke dni 25.7.2019 zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů získaných od žalovaného, které si právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřila nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, přičemž průběh schvalování úvěru a zhodnocení získaných informací byl zaznamenán v protokole o ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na uvedenou zápůjčku dosud uhradil pouze částku 3 613,36 Kč RPSN byla u tohoto úvěru ve výši 26,78 % a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,9 %. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.12.2014 ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 29.6.2020 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Po postoupení pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 23.4.2020, aby závazek uhradil, žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 1 730,25 Kč, úroku ve výši 130,95 Kč, sankčního úroku ve výši 32,29 Kč, poplatku ve výši 1 245,21 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 2.7.2019 zaslala žalovanému tzv. poslední výzvu ke smlouvě o půjčce, ve které žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 2 877,14 Kč, tento dopis zaslala žalovanému doporučeně dne 26.7.2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný již dosud zaplatil na tento dluh částku 3 613,36 Kč. Soud nevzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím částky 5 000 Kč prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z posouzení úvěruschopnosti z toho, že započetla výdaje na domácnost žalovaného ve výši 3 619 Kč, životní náklady ve výši 3 410 Kč, další výdaje ve výši 3 000 Kč, přičemž dospěla k tzv.„ výsledné platební kapacitě žadatele v době žádosti“ ve výši 13 800 Kč. V době uzavírání předmětné smlouvy měl již žalovaný 3 kontokorentní úvěry od dvou finančních institucí a měsíční splátky ve výši 2 495 Kč, přičemž již předtím v roce 2016 měl nesplacené splátky po splatnosti od srpna 2015 do května 2016 celkem ve výši 15 826 Kč a došlo k zesplantění tohoto předchozího úvěru ke dni 24.5.2016. Současně pak žalovaný měl vedený u první předchůdkyně žalobkyně běžný účet, kde bezprostředně v předcházejícím období měl od 1.11.2018 do 30.11.2018 počáteční zůstatek na tomto účtu 7,8 Kč a konečný zůstatek byl záporný, a to mínus 248,08 Kč. Z toho je zřejmé, že přestože již bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti své závazky řádně nesplácel a bezprostředně před uzavřením nové smlouvy měl na účtě záporný zůstatek, a tedy nebylo možné dovodit, že žalovaný má volné prostředky ke splácení nového úvěru či zápůjčky, přesto mu byla zápůjčka poskytnuta. Není tak vůbec zřejmé, jak se právní předchůdkyně žalobkyně vypořádala z takto negativně zjištěnými skutečnostmi ohledně finančního hospodaření žalovaného. Proto soud nevzal za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o půjčce dne [datum] tvz. úvěruschopný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.12.2014 ve spojení s dodatkem [číslo] ze dne 29.6.2020 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 31.3.2020. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu, žalovaný doposud neuhradil ani část dluhu. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost věřitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu o půjčce [číslo] ze dne [datum] je nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, když žalovaný nebyl ke dni poskytnutí částky 5 000 Kč dle označené smlouvy úvěruschopný. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně opravdu řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a také jeho úvěrovou minulost, musela by se vypořádat s negativně zjištěnými skutečnostmi ohledně neplacených dluhů v minulosti žalovaného, a také záporného zůstatku na jeho účtu bezprostředně předcházejícímu uzavření nové smlouvy. Jen z těchto parametrů je už zřejmé, že žalovaný neměl své finanční hospodaření ani v minulosti, ani ke dni uzavření označené smlouvy plně pod kontrolou, nechoval se finančně zodpovědně, proto soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva ze dne [datum] je neplatná pro rozpor s ustanovením § 86 z. č. 257/2016 Sb., neboť poskytovatel (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě zde přinejmenším důvodné pochybnosti musely existovat, byly právní předchůdkyní žalobkyně známé, přesto tato částku 5 000 Kč poskytla. S ohledem na to pak bylo možné vypořádat závazky mezi žalobkyní, která pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaným podle zásad bezdůvodného obohacení. Dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o. proti GK. 12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím, když k uhrazeným platbám, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak s poskytnutím peněžité částky ve výši 5 000 Kč obohatil o částku 1 386,64 Kč, když dosud z částky 5 000 Kč vrátil pouze 3 613,36 Kč. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni celkem 1 386,64 Kč s úrokem z prodlení počítaným od výzvy právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2.7.2019, která byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem ze dne 26.7.2019 a do dispozice žalovaného se dostala 27.7.2019, podle této výzvy měl žalovaný zaplatit neprodleně, tedy 28.7.2019, od 29.7.2019 je proto žalovaný nejpozději s úhradou svého dluhu ve výši 1 368,64 K