41 C 210/2021-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 38.438,15 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tento návrh odůvodnil tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 12. 2020 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka"), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: B 2051. [příjmení] uzavřela se žalovaným dne 22. 6. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet (dále jen„ obchodní podmínky“) a Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank a.s a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále jen "Ceník"). Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobce své smluvní povinnosti splnil, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 18. 8. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 38.438,15 Kč, z částky ve výši 4.216,65 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku. Žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 38.438,15 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 38.438,15 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. Žalobce požaduje na náhradě nákladů soudního řízení částku tvořenou zaplaceným soudním poplatkem, náhradou za právní zastoupení advokátem v souladu s vyhl. Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění, a to v rozsahu tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), třemi režijními paušály a DPH. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, ve sporu zůstal pasivní. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkazy předložené mu žalobcem. Těmito listinami, a to smlouvou o vydání kreditní karty [číslo] ze dne 22. 6. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byla kreditní karta s úvěrovým rámcem 40.000 Kč. V této smlouvě se žalovaný zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou spolu s úrokovým navýšením 23,99% p.a. pro bezhotovostní transakce a 29,99% p.a. pro hotovostní transakce. Žádostí o úvěr žalobce prokázal, že před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když ten musel vyplnit údaje o svých příjmech a výdajích a předložit listiny prokazující jeho majetkovou situaci. Smlouvou o postoupení pohledávky včetně příloh a Oznámením o postoupení pohledávky byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu i skutečnost, že byl žalovaný o postoupení pohledávky vyrozuměn. Výpisem z účtu kreditní karty a prohlášením splatnosti prokázal žalobce, že žalovaný čerpal úvěr prostřednictvím plateb u obchodníka, vyčerpal celkovou částku 45.938,36 Kč, od této částky byly odečteny částečné platby ze strany žalovaného, celkově tak dluží na jistině 38.438,15 Kč plus kapitalizovaný úrok 4.216,65 Kč za období od 19. 8. 2020 do 14. 12. 2020. Předžalobní výzvou včetně podacího archu byla prokázána výše dluhu žalovaného, jak je žalobcem v žalobě tvrzena, i skutečnost, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky. 4. Po právní stránce má nárok žalobce oporu nejen v předložené úvěrové smlouvě, ale i v ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jeho výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného je prokázáno, soud tedy zavázal žalovaného rovněž k úhradě úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. Tyto náklady tak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.922 Kč a odměna za právní zastoupení. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby plus sepis předžalobní výzvy). Za tyto úkony mu náleží odměna ve výši 1.500 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).