42 C 168/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 6 585 Kč, sestávající z částek 4 500 Kč jako nesplacené jistiny a 2 085 Kč jako smluvní pokuty, a to spolu s tzv. kapitalizovanými úroky ve výši 1 193 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 525,01 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 1. 2017 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které byly žalovanému převedeny na jeho bankovní účet; žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 5 693 Kč, z toho 4 500 Kč jako samotný úvěr a 1 193 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, a to jednorázově nejpozději do 15. 2. 2017 Smlouva přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tím, že žalovaný provedl svoji registraci na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], kde mu byl následně založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaný vyplnil své osobní a kontaktní údaje, dále pak číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně prostřednictvím internetového formuláře vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, ve které vyplnil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti úvěru, kdy se žalovanému automaticky zobrazil i vygenerovaný poplatek za požadovaný úvěr. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, k tomu prosím vizte poslední stranu smlouvy, a následně smlouvu spolu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právní předchůdkyni žalobkyně. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany této, kdy následně byly žalovanému na jím sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, který byl žalovanému zpřístupněn v rámci jeho uživatelského účtu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a rovněž mu byl zaslán na žalovaným uvedenou e-mailovou adresu spolu s ostatní smluvní dokumentací. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když z titulu předmětné smlouvy neuhradil ničeho. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost uhradit svůj dluh řádně a včas, je povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od 16. 2. 2017 do 25. 5. 2018 v kapitalizované výši 2 085 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným ode dne sjednané splatnosti, tj. dnem 15. 2. 2017, od 16. 2. 2017 se tak žalovaný dostal do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Pokud byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá skutková tvrzení v tom směru, jak její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně nereagovala. 2. Podáním ze dne 26. 5. 2021 žalobkyně vzala žalobu v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 085 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 193 Kč bez bližšího odůvodnění zpět, pročež soud výrokem I. rozsudku řízení o těchto částkách v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) zastavil, aniž by bylo zapotřebí souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř., neboť ke tomuto částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než proběhlo jednání ve věci. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 4 500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 525,01 Kč a zákonným úrokem z prodlené ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 42 C 168/2021-15, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 17. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 5. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2017, uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 19. 1. 2017 skutečně poskytla žalovanému na jím ve smlouvě označený bankovní účet peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 5 693 Kč, z toho 4 500 Kč jako samotný úvěr a 1 193 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, a to jednorázově nejpozději do 15. 2. 2017. Žalovaný však na uvedenou smlouvu nezaplatil ničeho, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno bankou. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala nikterak úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 4 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018