42 C 183/2021-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky 25 033,11 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částek, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku, když tuto částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené prostřednictvím mandatáře žalobkyně mezi stranami dne 25. 11. 2019 pod [číslo] na podkladě níž poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 17 999 Kč, které přeposlala na účet prodejce dne 13. 12. 2019. Žalovaná se zavázala žalobkyni splácet celou částku formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 1 092 Kč počínaje dnem 15. 12. 2019, a to společně se sjednaným úrokem. Žalovaná však svoje povinnosti ze smlouvy porušila, když se dostala do prodlení se splátkami splatnými dne 15. 12. 2019, 15. 1. 2020, 15. 2. 2020, 15. 3. 2020 a 15. 4. 2020, byť byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s ust. čl. 5 odst. 3 a 5 ke dni 16. 4. 2020. Žalovaná doposud neuhradila žalobkyni ničeho. Ke dni podání žaloby přitom žalovaná dlužila celkem částku 25 033,11 Kč představovanou jednak částkou 5 460 Kč za neuhrazené splátky splatné do zesplatnění (tj. 1 092 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 12. 2019, 1 092 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 1. 2020, 1 092 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 2. 2020, 1 092 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 3. 2020 a 1 092 Kč jako splátka splatná ke dni 15. 4. 2020), částkou 15 158,55 Kč jako jistinou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, částkou 3 304,56 Kč jako smluvní pokutou v důsledku zrušení úvěrové smlouvy, částkou 133 Kč jako úrokem z prodlení, částkou 450 Kč jako účelně vynaloženými náklady na odeslání upomínky, částkou 200 Kč jako účelně vynaloženými náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru, částkou 327 Kč jako smluvní pokutou za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení v tom směru, jak ověřovala tzv. úvěryschopnost žalované při uzavírání smlouvy, žalobkyně doplnila, že si je vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Žalobkyně přitom vychází zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou [právnická osoba], do níž vedle žalobce patří [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a další společnosti skupiny. Všechny takto získané informace, jakož i informace poskytnuté jí samotným spotřebitelem, žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout – s ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním. V intencích shora uvedeného žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru vyhodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů [právnická osoba] [anonymizováno]), registru SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází o interní platební morálce klienta, o interní Black List [právnická osoba] [anonymizováno], o insolvenčním rejstříku, o neplatných dokladech MVČR, o evidenci adres obecních/městských úřadů, o registru hledaných osob, o centrální evidenci exekucí, dále o příjmu žalovaného a jeho výdajích, o jeho výdajích na splátky úvěrů, o jeho finanční rezervě a o demografických a statistických informacích (skóringový model), přičemž žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace, tato neměla trvalé bydliště na adrese obecního nebo městského úřadu, nebyla nalezen v seznamu hledaných osob, nebyla na ni vedena žádná exekuce. Na základě tohoto popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Je navíc nezbytné připomenout, že porušení povinnosti poskytnout věřiteli v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti úplné, přesné a pravdivé informace, resp. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Dále poukázala na judikaturu, která konzistentně přiznává poskytovatelům úvěrů velmi široký prostor k úvaze ohledně určení konkrétního rozsahu posuzovaných informací od žadatele (např. rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve svém rozsudku ze dne 15. 11. 2017 ve věci 5868-16, Úřad pro ochranu spotřebitele proti H & M Hennes & Mauritz Sverige AB). Dále odkázal na závěr, který byl vysloven Krajským soudem v Praze v rozsudku ze dne 29.11.2017, č.j. 30 Co 400/2017-101 a to, že„ porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka se bez dalšího dobrým mravům zjevně nepříčí ani zjevně nenarušuje veřejný pořádek. Porušení této povinnosti vede proto podle § 586 odst. 1 a § 588 k neplatnosti nikoliv absolutní, ale relativní. Námitku neplatnosti může vznést pouze osoba, na jejíž ochranu je neplatnost právního jednání stanovena, tj. v daném případě dlužník. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by dlužník námitku relativní neplatnosti učinil, a proto se obě úvěrové smlouvy podle § 586 odst. 2 občanského zákoníku považují za platné. Při závěru o relativní neplatnosti pro absenci zjevného narušení veřejného pořádku porušením zákona přihlédl odvolací soud také k tomu, že nový zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1.12.2016 (257/2016 Sb.) již s porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost relativní neplatnost smlouvy výslovně spojuje“ 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 9. 6. 2021 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Usnesení bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 29. 6. 2021 osobním převzetím a žalované dne 25. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žádný z nich se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že obě strany s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin nazvaných mandátní smlouva č. [číslo] ze dne 20. 5. 2013, Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2019, včetně obchodních podmínek žalobkyně, které měly být nedílnou součástí předmětné smlouvy, Standartními informace o spotřebitelském úvěru, jakož i splátkovým kalendářem ke smlouvě, je v řízení prokázáno, že žalobkyně nejprve uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] dohodu, na základě které se [právnická osoba] [anonymizováno] zavázala uzavírat jménem žalobkyně úvěrové smlouvy za účelem financování ceny vybraného zboží, jejichž prodejem se [právnická osoba] [anonymizováno] zabývá; tímto způsobem pak [právnická osoba] [anonymizováno] měla uzavřít s žalovanou, jako zájemcem o koupi, resp. kupujícím televizoru za žalobkyni smlouvu, na základě které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované na účet prodejce – [právnická osoba] s.r.o. peněžní prostředky ve výši 17 999 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit bance formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 1 092 Kč počínaje dnem 15. 12. 2019 se sjednaným úrokem ve výši 40,23 % a při řádném splácení jí tak zaplatit částku 26 208 Kč, když RPSN dle smlouvy měla činit 48,62 %. V samotné smlouvě je přitom uvedeno u osoby žalované jako klienta adresa jeho trvalého bydliště, telefonický kontakt na něj a jeho zaměstnavatele [právnická osoba], její profese – [profese] [anonymizováno], její čistý měsíční příjem – 19 000 Kč s tím, že v daném pracovním poměru je od 1. 10. 2018 a tento je sjednán na dobu neurčitou. 5. Výpisem z účtu žalobkyně vedeným u [právnická osoba] je dále prokázáno, že žalobkyně poukázala dne 13. 12. 2019 na účet [právnická osoba], [anonymizováno] [bankovní účet] částku 17 999 Kč. 6. Přehledem plateb pro smlouvu [číslo] ze dne 15. 10. 2020 je dále prokázáno, že žalovaná neuhradila žalo