42 C 202/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 537 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní (dále i jen banka) dne 24. 8. 2020. K uzavření smlouvy přitom došlo prostřednictvím internetových stránek banky [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla. Žalovaná jako zájemce o uzavření smlouvy vyplnila požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces, kdy na telefonní číslo žalované, jenž je součástí smlouvy o úvěru v hlavě II., byl zaslán podpisový SMS kód. V okamžiku, kdy žalovaná zadala tento kód na webové stránce [webová adresa], byla uzavřena smlouva a následně byla odeslána na e-mailovou adresu žalované, která je rovněž součástí smlouvy v hlavě I., a to [email]. Následně pro ověření identity žalované tato musela zaplatit částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Na základě této smlouvy tak byla žalované poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč. Celková výše bezúročného úvěru společně s poplatkem za jeho poskytnutí a ostatními sjednanými poplatky byla splatná 30 dnů od jeho poskytnutí. V daném konkrétním případě tak byla částka 3 000 Kč zaslána žalované na její účet č. [bankovní účet] dne 24. 8. 20220. Strany si dále sjednaly poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, kdy bylo žalované umožněno v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě, bezpečnou splátku bylo možné využít dvakrát za trvání smlouvy a poplatek směl být hrazen měsíčně po celou dobu trvání smlouvy a bylo možné tuto službu kdykoliv ze strany klienta zrušit, a dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, kdy se žalobkyně zavázala zasílat žalované informace o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Podle dohody stran se stal úvěr splatným dne 23. 9. 2020. Žalovaná přitom za trvání smlouvy neuhradila žalobkyni ničeho. Žalovaná částka přitom sestává z neuhrazené jistiny ve výši 3 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, z poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, z poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, z účelně vynaložených nákladů v celkové výši 200 Kč a ze smluvních pokut v celkové výši 90 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalované úvěr splácet, když zkoumala, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI; dále zjišťovala, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 11. 6. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 13. 7. 2021 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Po provedeném řízení a dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V rámci dohody uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou datované dnem 24. 8. 2020, se banka zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a následně také na podkladě této dohody skutečně tyto finanční prostředky poskytla převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se naopak zavázala takto poskytnutou částku bance vrátit a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, a to nejpozději do 23. 9. 2020. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, dále ji podrobila důslednému credit scoringu, kdy posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaná však bance ve stanovené lhůtě neuhradila ničeho, a to i přes opakované výzvy žalobkyně a dostala se tak do prodlení. V souvislosti s upomínáním žalované žalobkyně naúčtovala žalované poplatek za náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 2 x 100 Kč a konečně smluvní pokutu ve výši 90 Kč. Úvěr se stal splatným uplynutím doby, na kterou byl sjednán. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět, avšak z jiných právních důvodů, než tvrdila žalobkyně. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 3 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku