42 C 319/2021-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 14. 5. 2018 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 27 360 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 12 000 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a konečně 360 Kč jako doplňkové životní pojištění, a to formou 60 týdenních splátek po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 7. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze částku 2 000 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dnem 9. 7. 2019 právo na úhradu celého dluhu sestávajícího z jistiny ve výši 13 000 Kč, když tuto částku požaduje žalobkyně jako bezdůvodné obohacení, aniž by blíže vysvětlil, z jakého důvodu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 15. 1. 2021 k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni právě částku 13 000 Kč s příslušenstvím. S ohledem na žalobní tvrzení, kdy žalobkyně svůj nárok odvozovala od úvěrové smlouvy, byla žalobkyně vyzvána soudem k doplnění tvrzení v tom směru, jak její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy. K tomu žalobkyně v podání ze dne 7. 10. 2021 uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z informací, které měla od žalovaného při uzavírání smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. I ve smlouvě samotné je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [právnická osoba] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Žalovaný přitom v kartě zákazníka uvedl, že má stálý příjem financí, jeho měsíční příjem činí 26 500 Kč a žije v nájmu. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí. Výslovně dále uvedla, že žalobkyně ani její právní předchůdkyně má k dispozici kopie dokladů předložených žalovaným, které byly pořízeny obchodním zástupcem v domácím prostředí. Odkázala současně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 10. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 1. 11. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako úvěru [číslo] ze dne 14. 5. 2018, včetně doplňujících ustanovení, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 14. 5. 2018 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 15 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázal vrátit bance celkem částku 27 360 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 12 000 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a konečně 360 Kč jako doplňkové životní pojištění, a to formou 60 týdenních splátek po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 7. 2019. Ve smlouvě je dále ujednáno, že RPSN činí v daném případě 215,01 %. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotné žalovaného v zákaznické kartě ze dne 12. 5. 2018, z níž vyplynulo, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu s partnerkou, má jedno nezaopatřené dítě, soukromě podniká s měsíčním příjmem ve výši 18 500 Kč, jeho další, blíže nespecifikované, příjmy jsou ve výši 8 000 Kč, jeho celkové měsíční výdaje měly činit 10 000 Kč, z toho 6 000 Kč za bydlení a inkaso a 4 000 Kč na další výdaje domácnosti (telefon, jídlo, doprava, oblečení apod.), přičemž z karty zákazníka současně vyplývá, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil daňové přiznání žalovaného. Žalobkyní předloženým daňovým přiznáním žalovaného o daních z jeho příjmu za rok 2017, jakož i rámcovou smlouvou o dílo, uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba] je dále v řízení prokázáno, že za rok 2017 činil dílčí základ daně z příjmu žalovaného z jeho podnikatelské činnosti cca 89 000 Kč, přičemž pro rok 2018 měl zajištěnu zakázku u společnosti [právnická osoba] spočívající ve zhotovení díla – železářských prací, z předložené listiny však není patrná sjednaná cena tohoto díla. 5. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem ze dne 22. 2. 2021, je v řízení prokázáno, že banka postoupila předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 33 334,76 Kč, a to nejpozději do 6. 5. 2021 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužného neuhrazeného úvěru běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. 8. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 14. 5. 2018 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem