42 C 336/2020-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 154 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 9 154 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 13. 11. 2019 prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se pak zavázala dle smlouvy jednak hradit poplatky za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. ve výši 1 000 Kč, když si stany současně dohodly, že tento poplatek se ke konci každého kalendářního měsíce stane součástí jistiny dluhu žalované, jednak do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, přičemž aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum její splatnosti budou vyplývat z měsíčního výpisu z účtu, který se zavázala žalobkyně žalované zasílat. Dále se žalovaná zavázala zaplatit za takto poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 20% měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, přičemž v případě, že se stane celý dluh splatný podle čl. 6 smlouvy, je žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % ročně na místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Stejně tak se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni pro případ prodlení se splácením dluhu či jeho části smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení s tím, že nárok na smluvní pokutu žalobkyni vznikne maximálně po dobu prvních 3 měsíců prodlení žalované. Žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalované finanční prostředky poskytla, naopak žalovaná své povinnosti řádně neplnila a nesplácela předepsané splátky, když žalobkyni neuhradila ničeho a porušila tak ustanovení bodu 6.5. smlouvy, dostala se do prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než šedesát dnů, pročež se podle tohoto smluvního ujednání stal splatným celý dluh žalované. Žalobkyně přitom žalované vyúčtovala celkem tři smluvní pokuty, vždy ve výši 121 Kč (tj. 363 Kč) a smluvní úrok v celkové výši 2 791 Kč. S ohledem na uvedené proto žalovaná nadále žalobkyni dluží právě částku 9 154 Kč (tj. 1 000 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, 5 000 Kč jako jistinu, 363 Kč jako smluvní pokutu a 2 791 Kč jako smluvní úrok). Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobkyně u žalované nenašla žádný záznam. Dále úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, konkrétně vycházela z hrubého příjmu ve výši [částka], čistého příjmu ve výši [částka], nákladů na obživu ve výši [částka], nákladů na bydlení ve výši [částka] a ostatních nákladů žalované ve výši [částka]. Žalovanou deklarovaný příjem není vyšší než průměrná mzda (ve 3. čtvrtletí roku [částka]) a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dostupné na https://www.czso.cz/csu/czso/9-prijmy-a-vydaje-domacnosti-z2m4rtwy7z vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činní 10 500 Kč. Jelikož žalovaná jako výši svých nákladů uváděla částku 7 500 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 10 500 Kč, k této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila tak, že odečetla výši žalovanou deklarovaných výdajů od výše žalovanou deklarovaných příjmů – z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalované zůstane k dispozici alespoň dalších 5 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 12. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 15. 1. 2021 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Po provedeném dokazování (formou listinných důkazů) dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci měli uzavřít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodu, na základě které žalobkyně žalované poskytla dne 13. 11. 2019 částku 5 000 Kč poukázáním této částky na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se měla zavázat poskytnuté finanční prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (nejméně však ve výši 300 Kč), a zaplatit jednak poplatky za čerpání úvěru vždy ve výši 20 % z čerpané jistiny (tj. 1 000 Kč), jednak dohodnuté úroky ve výši 20% měsíčně (které žalobkyně vyúčtovala na částku 2 791 Kč, které dle dohody stran ke konci každého kalendářního měsíce přirůstaly k jistině; žalovaná však své povinnosti řádně neplnila, když neuhradila ani první předepsanou splátku, pročež jí žalobkyně v souladu s bodem 6.3. smlouvy vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 363 Kč, která se rovněž měla stát součástí jistiny, žalovaná však ani poté ničeho na svůj dluh neuhradila, pročež v souladu s bodem 6.5. smlouvy mělo dojít ke dni 29. 2. 2020 k zesplatnění celého dluhu, kdy k tomuto dni přitom dluh žalované měl činit právě 9 154 Kč; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované o tom, že má hrubý příjem ve výši [částka], čistý příjem ve výši [částka], náklady na obživu ve výši [částka], náklady na bydlení ve výši [částka] a ostatní náklady ve výši [částka]; dále si osobu žalované ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobkyně u žalovaného nenašla žádný záznam, konečně pak měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované za období 10/2019. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitel