42 C 350/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 687 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 8 687 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 18. 11. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se pak zavázal dle smlouvy jednak hradit poplatky za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. ve výši 1 000 Kč, když si stany současně dohodly, že tento poplatek se ke konci každého kalendářního měsíce stane součástí jistiny dluhu žalovaného, jednak do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši jedné pětiny dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, přičemž aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum její splatnosti budou vyplývat z měsíčního výpisu z účtu, který se zavázala žalobkyně žalovanému zasílat. Dále se žalovaný zavázal zaplatit za takto poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 20% měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, přičemž v případě, že se stane celý dluh splatný podle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně na místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Stejně tak se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni pro případ prodlení se splácením dluhu či jeho části náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž součástí dlužné částky jsou i tyto náklady ve výši 363 Kč. Žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému finanční prostředky poskytla, naopak žalovaný své povinnosti řádně neplnil a nesplácel předepsané splátky, resp. neuhradil žalobkyni ničeho, dostal se do prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než šedesát dnů, pročež se podle tohoto smluvního ujednání stal splatným celý dluh žalovaného. Žalobkyně přitom žalovanému vyúčtovala k dlužné jistině dále částku 363 Kč a smluvní úrok. S ohledem na uvedené proto žalovaný nadále žalobkyni dluží právě částku 8 687 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobkyně u žalovaného nenašla žádný záznam. Dále úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně vycházela z čistého příjmu ve výši 20 400 Kč, nákladů na obživu ve výši 1 Kč, nákladů na bydlení ve výši 0 Kč a ostatních nákladů žalovaného ve výši 0 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem není vyšší než průměrná mzda (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 34 611 Kč) a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dostupné na [webová adresa] vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činní 10 500 Kč. Jelikož žalovaná jako výši svých nákladů uváděla částku 7 500 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 10 500 Kč, k této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila tak, že odečetla výši žalovaným deklarovaných výdajů od výše žalovaným deklarovaných příjmů – z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 10 936 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 11. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 2. 12. 2021 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Po provedeném dokazování (formou listinných důkazů) dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci měli uzavřít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 18. 11. 2020 částku 5 000 Kč poukázáním této částky na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se měl zavázat poskytnuté finanční prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (nejméně však ve výši 300 Kč), a zaplatit jednak poplatky za čerpání úvěru vždy ve výši 20 % z čerpané jistiny (tj. 1 000 Kč), jednak dohodnuté úroky ve výši 20% měsíčně (které žalobkyně vyúčtovala na částku 4 484 Kč), které dle dohody stran ke konci každého kalendářního měsíce přirůstaly k jistině; žalovaný však své povinnosti řádně neplnil, když neuhradil ani první předepsanou splátku, pročež mu žalobkyně v souladu s bodem 6.6. smlouvy vyúčtovala náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč, které se rovněž měly stát součástí jistiny, žalovaný však ani poté ničeho na svůj dluh neuhradil, pročež v souladu s bodem 6.5. smlouvy mělo dojít ke dni 1. 5. 2021 k zesplatnění celého dluhu, kdy k tomuto dni přitom dluh žalovaného měl činit právě 8 687 Kč; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného o tom, že má čistý příjem ve výši ve výši 20 400 Kč, náklady na obživu ve výši 1 Kč, náklady na bydlení ve výši 0 Kč a ostatních náklady žalovaného měly být ve výši 0 Kč; dále si osobu žalovaného ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí - vždy s negativním výsledkem, žalobkyně u žalovaného nenašla žádný záznam. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 8