9 C 329/2020-44 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč při úrokové sazbě 18,96 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a dále poplatkem 180 Kč za doplňkovou službu životního pojištění a to v 60 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum], čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas a uhradila pouze částku 2 100 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posouzena, tak, že získané informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřovány oproti dokladům předloženým žalovanou, a to konkrétně ze složenky a dokladu o přiznání mateřské a také nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela přitom i ze skóringového modelu zahrnujícího kritéria, které vycházejí ze statistických dat a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínku, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom ji poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] poskytla spolčenost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalované při podpisu smlouvy částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaná si tyto finanční prostředky převzala a zavázala se jmenované společnosti vrátit částku celkem 10 980 Kč, z toho 6 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále částku 1 200 Kč představující úrok 18,96 % ročně, částku 1 200 Kč jako administrativní poplatek, částku 2 400 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek a dále poplatek 180 Kč za zvolenou službu životního pojištění. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 183 Kč. Před podpisem dohody společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalované splácet tak, že s žalovanou vyplnila Kartu zákazníka ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná bydlela v nájmu a měla jedno nezaopatřené dítě. Společnost dále zjistila, že žalovaná je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč, přičemž na bydlení hradí částku 2 000 Kč a na ostatní výdaje vynaloží celkem 2 500 Kč. Příjmy a výdaje žalované si společnost ověřila z nekonkretizovaných složenek a z dokladu o přiznání mateřské. Tyto doklady žalobkyně předložila soudu a vyplývá z nich, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek, který byl vyplácen poštovní poukázkou ve výši [částka]. Výdaje si podle karty zákazníka předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Z těchto údajů a ze skóringového modelu právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 2 100 Kč [právnická osoba] následně dne [datum], prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum], ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy [číslo] zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne [datum]. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se tyto zavázala vrátit spolu s částkou celkem 4 980 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 ZSU). 5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjem žalované, předchůdkyně žalobkyně měla sice k dispozici blíže neurčené složenky a doklad o přiznání mateřské, v případě výdajů však předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv ověření uváděných dat, když k dispozici zjevně neměla žádné doklady, které by uváděné skutečnosti objektivizovaly. Žalobkyně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Nelze odhlédnout ani od toho, že jediným zdrojem příjmů žalované byla mateřská, ze které měla uživit jak sebe, tak své čerstvě narozené dítě. Zároveň lze bez bližšího zdůvodnění výše úhrady za bydlení pochybovat, že jde o reálnou částku, když s ohledem na ceny nájmů se částka 2 000 Kč jeví jako nepřiměřeně nízká. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskyto