10 C 356/2021-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 35 955,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 522,47 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, s odůvodněním, že dne 25. 4. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o vydání platební karty [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to na základě žádosti žalovaného o vydání karty ze dne 20.4.2017, kdy součástí smlouvy je rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty [právnická osoba] [anonymizováno] s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalovaného, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet [právnická osoba] [anonymizováno] (VOP), Revolvingové obchodní podmínky ([příjmení]) včetně Sazebníku poplatků. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím informací získaných od žalovaného v jeho žádosti a ověřených dokladem totožnosti, výpisem z jeho bankovního účtu, rozhodnutím o výsluhovém příspěvku, pracovní smlouvou, výplatními lístky, výpisy z insolvenčního a exekučního rejstříku, byl žalovanému následně poskytnut úvěrový rámec do výše limitu 30 000 Kč. Vyčerpané prostředky z úvěrového rámce se žalovaný zavázal splácet dle smluvních podmínek, a to včetně úroků a poplatků, smluvních sankcí. Na základě těchto ujednání byla žalovanému poskytnuta platební karta [číslo] prostřednictvím které žalovaný čerpal peněžní prostředky, za období 26.4.2016 do 20.8.2019 celkem takto vyčerpal částku 62 191,65 Kč, uhradil 55 708,94 Kč. Od roku 2019 se však žalovaný dostával do prodlení se splácením a žalobkyně požaduje tudíž po žalovaném nedoplatek ve výši 35 955,37 Kč, splatný k 13.4.2021, který sestává z jistiny ve výši 31 522,47 Kč a kapitalizovaného příslušenství ve výši 4 432,90 Kč (poplatky, úroky, sankce), přičemž tento vyplývá z přiložených výpisů obsahujících seznam transakcí provedených žalovaným a žalobkyní. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně mu poskytla kreditní kartu s limitem 30 000 Kč v době, kdy byl ve finančních problémech, řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, proto je předmětná smlouva neplatná od samého počátku a dluží tak žalobkyni pouze částku 6 483 Kč. 3. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobkyně dodala, že žalovaný finanční problémy v době uzavření smlouvy zamlčel a bude tudíž zvažovat podání trestního oznámení pro úvěrový podvod. 4. Z nesporných tvrzení účastníků, ze Žádosti o vydání karty s datem 20.4.2016, z Potvrzení o přijetí žádosti o vydání platební karty s datem 26.4.2016, z VOP, [příjmení], Sazebníku poplatků a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný se dne 26.4.2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, který byl oprávněn žalovaný čerpat prostřednictvím platební karty a současně se zavázal vyčerpané prostředky včetně úroků a poplatků pravidelně splácet v částce odpovídající uskutečněným transakcím, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody se staly dle ujednání stran Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru karty [právnická osoba] [anonymizováno] s aktivovanou doplňkovou službou revolvingového rámce, Žádost žalovaného o vydání karty, Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a používání platebních karet [právnická osoba] [anonymizováno] (VOP), Revolvingové obchodní podmínky ([příjmení]) včetně Sazebníku poplatků. Žádostí o vydání platební karty ze dne 20.4.2016 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v této uvedl, že je ženatý, má jedno dítě, je zaměstnán u Policie ČR, jeho měsíční příjem činí 32 000 Kč, výdaje 15 000 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatními páskami žalovaného za 2, [číslo] (cca 17 500 Kč měsíčně) a rozhodnutím o výsluhovém příspěvku (15 201 Kč měsíčně), přičemž takto zjištěný příjem žalovaného odpovídá příjmu uváděnému v žádosti o vydání platební karty. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalovaného za 2, [číslo], kdy zůstatek na těchto účtech byl kladný (101 Kč, 713,92 Kč), nicméně z těchto vůbec nevyplývá, jaké náklady měl žalovaný na bydlení, jsou z něho jen patrny opakované výběry z bankomatů, nebyly prováděny žádné splátky úvěrů. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí bylo dále zjištěno, že žalovaný měl ve společném jmění manželů rodinný dům, a na tomto listě vlastnictví je záznam o zástavním právu k této nemovitosti. Z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo dále zjištěno, že žalovaný nebyl v těchto registrech v době žádosti evidován. Z nesporných tvrzení účastníků a z výpisů z karty [číslo] bylo dále zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 62 191,65 Kč, zaplatil 55 708,94 Kč. Z dopisu, podaného u pošty dne 7.12.2020, bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 38 246,76 Kč ve lhůtě do 5 dnů ode dne doručení s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 26.4.2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému možnost čerpat prostřednictvím platební karty úvěrové prostředky až do výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů o jeho celkových příjmech a nespecifikovaných výdajích, které tento uvedl v žádosti o vydání platební karty, dále měla k dispozici jeho pracovní smlouvu a rozhodnutí o výsluhovém příspěvku, které potvrzovaly jím uváděné měsíční příjmy, dále výpis z jeho běžného účtu za 2 měsíce, z něhož však nevyplývaly pravidelné měsíční výdaje žalovaného, včetně výdajů na bydlení, popř. nákladů na rodinný dům s poznámkou zástavního práva. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 62 191,65 Kč a uhradil žalobkyni celkem částku 55 708,94, nesplácel však nepravidelně, pročež jej žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý vyčerpaný zůstatek ve lhůtě do 5 dnů od doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě dne 7.12.2020, žalovaný nereagoval. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a p