10 C 36/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 028,28 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné kapitalizované výši 376,28 Kč za nezaplacené televizní poplatky za rok 2019 ve výši 408,28 Kč a za rok 2020 ve výši 1 620 Kč, když v uvedeném období žalovaný byl držitelem televizního přijímače a dne 7.2.2011 se řádně přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků. Žalovanému přihlášením do evidence poplatníků televizních poplatků vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních přijímačích televizní poplatek ve stanovené výši, který činil v žalovaném období vždy částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 2 028,28 Kč žalobkyni neuhradil ani přesto, že ho žalobkyně v souladu se zákonem vyzvala k úhradě těchto poplatků. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši, který poté kapitalizovala na částku 376,28 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku (splatnost za celý rok vždy předem k [číslo] každého roku) do dne vyhotovení žaloby. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3.2.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří- li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 21.2.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů, jako poplatník televizních poplatků, nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za rok 2019 v částce 408,28 Kč a za rok 2020 v částce 1 620 Kč, konkrétně vždy v částce 135 Kč za jednotlivý měsíc, tj. televizní poplatky v celkové výši zůstatku 2 028,28 Kč za výše uvedené roky, a to přesto, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných televizních poplatků v dodatečné lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. 5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně dle smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů, stal tak poplatníkem televizních poplatků, nezaplatil žalobkyni v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními televizní poplatky za žalované období v celkové výši 2 028,28 Kč. Televizní poplatky se přitom platí podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. žalobkyni. Žalovaný pak nezaplatil žalobkyni tyto dlužné televizní poplatky ani přesto, že byl ze strany žalobkyně vyzván, aby dluh splnil a dlužné televizní poplatky žalobkyni uhradil v přiměřené dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, kteroužto lhůtu jemu žalobkyně poskytla podle § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu uvedených zákonných ustanovení právo domáhat se splnění dluhu žalovaným na televizních poplatcích u soudu. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Splatnost televizních poplatků je pak upravena ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. tak, že televizní poplatek je splatný vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, podle § 7 odst. 4 citovaného zákona může poplatník zaplatit poplatek předem, za dobu nejdéle jednoho roku. S ohledem na shora uvedené proto soud podané žalobě jako plně důvodné v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou dlužnou částku ve výši 2 028,28 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné kapitalizované výši 376,28 Kč, to vše pak do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak, jak bylo žalobkyní požadováno. Žalovaný se totiž nezaplacením televizních poplatků v zákonem stanovené lhůtě splatnosti vždy do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního roku, dostal dnem následujícím ve smyslu ust. § 1970 nového občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, do prodlení a žalobkyni tak vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato žalobkyní požadovaná zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá § 1 nařízení vlády č. 142/94 Sb., ve znění vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento úrok kapitalizovala ke dni 15. 7. 2021 a požadovala tak na úroku z prodlení částku 376,28 Kč, soud proto žalobkyni přiznal tuto částku, jako kapitalizovanou zákonnou výši úroků z prodlení. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu, když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora cit. ust. povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru.