11 C 44/2022-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 750 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 18. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 882,75 Kč a s příslušenstvím do 9. 3. 2020 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybrala výši požadovaného úvěru a navolila vyhovující počet dnů splácení úvěru. V rámci registračního formuláře žalovaná vyplnila nejen kontaktní údaje na svou osobu, ale dále i údaje o svém zaměstnání včetně příjmu. Pro odsouhlasení celého procesu uzavření smlouvy včetně seznámení se se souvisejícími dokumenty byla žalované odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který vložila do formuláře, čímž dokončila a odeslala žádost o poskytnutí úvěru. Dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním SMS kódu, který měl omezenou dobu platnosti na 48 hodin. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradila a dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho. Na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba], kdy v rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností, tedy i všechny dotčené vymáhané pohledávky, na nástupnickou společnost. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 19. 7. 2021, což bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 7 504,44 Kč, která se skládala z nezaplacené jistiny ve výši 2 500 Kč, poplatku ve výši 1 882,75 Kč, smluvního úroku ve výši 1 246,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 328,12 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 297 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (2 500 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od 20. 7. 2021 (den následující po účinnosti postoupení) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 300,68 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 426,33 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2022 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 15. 2. 2022, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 3 426,33 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok a smluvní pokutu ve výši 1 250 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 7. 6. 2022, č. j. 11 C 44/2022-14, které nabylo právní moci dne 26. 7. 2022, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 22. 6. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 8. 7. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 18. 2. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě ze dne 18. 2. 2020, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, oznámením právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 7. 2021, oznámením žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2021 a ze dne 1. 11. 2021 včetně podacího archu ze dne 2. 11. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 18. 2. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 4 437,54 Kč do 9. 3. 2020, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, neuhradila ničeho, dostala se do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení včetně poplatků za upomínky. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 27. 7. 2021 oznámil žalované, že postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni v celkové výši 7 504,44 Kč včetně příslušenství a vyzval ji k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 29. 7. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 11. 11. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 1. 11. 2021, která byla žalované doručována následujícího dne prostřednictvím České pošty. Žalobkyně po žalované požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 300,68 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 2 500 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 1 250 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 426,33 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 15. 2. 2022 vzala zpět. Ze strany žalované nebylo ničeho uhrazeno. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavaz