14 C 66/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2.12.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 044 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.3.2022 byl žalovaný vyzván k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl podle § 115a o.s.ř. upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o úvěru, obchodních podmínek, výpisu z účtu, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, poštovního podacího archu, upomínek, dopisu s návrhem mimosoudního řešení, výpisu úkonů, kopií dopisů, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 15.1.2021 uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 11.2.2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Žalovaný čerpal finanční prostředky bezhotovostně převodem na svůj účet, žalovaný neuhradil svůj závazek řádně a včas. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 14.3.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani převzetí finančních prostředků ve výši 6 000 Kč. 7. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť shledal, že právní předchůdce žalobkyně úvěrující společnost [právnická osoba], se nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. V daném případě tak smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který ukládá úvěrující společnosti, aby se před uzavřením úvěrové smlouvy řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy tím, zda je schopen hradit své závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně ani netvrdila, ani řádně neprokazovala, že se touto úvěruschopností zabývala. Soud proto považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Za situace, kdy na základě úvěrové smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný do splatnosti ze dne 11.2.2021 ničeho nezaplatil, na upomínky ani předžalobní výzvu nereagoval, shledal soud tento nárok zcela po právu a s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu, zejména jeho nálezu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019 přiznal žalobkyni výrokem I. právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 2.11.2021 do zaplacení v požadované výši 8,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených pak soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Dle závěru soudu žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, soud jí tedy přiznal právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 3x 200 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, 3x rež. paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 1 489 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.