141 C 12/2022-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 20.079 Kč s příslušenstvím. V této žalobě tvrdil, že žalobce je vlastníkem obytného domu s byty [adresa] v [obec], nacházejícího se na adrese [adresa] (dále jen„ Budova“). Žalovaná je českou fyzickou osobou, bývalým nájemcem bytu [číslo] o souhrnné podlahové ploše 48,76 m2, nacházející se v 3. nadzemním podlaží v Budově (dále jen„ Byt“). Žalobce, na straně pronajímatele, uzavřel s žalovanou, na straně nájemce, dne 30. 3. 2012 nájemní smlouvu, na základě které žalobce přenechal žalované k užívání Byt (dále jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání tří měsíců s účinností od 1. 4. 2012. Nájemní vztah založený Smlouvou byl následně prodloužen dodatky [číslo] až 25, a to do 30. 4. 2019. Nájemní vztah založený Smlouvou skončil uplynutím doby nájmu, a to ke dni 30. 4. 2019. Byt byl žalobci za strany žalované předán dne 17. 5. 2019. Žalovaná se Smlouvou zavázala hradit žalobci měsíční nájemné ve výši 3.413 Kč. Od 1. 4. 2018 se smluvní strany dodatkem [číslo] dohodly na navýšení tohoto měsíčního nájemného, a to na částku [číslo] Kč/měsíčn. Žalovaná neplnila povinnost hradit nájemné dle Smlouvy řádně. Žalovaná do dnešního dne neuhradila nájemné za [číslo] ve zbývající výši 3.373 Kč, splatné dne 30. 4. 2019. Žalovaná dluží žalobci na nájemném celkovou částku 3.373 Kč. Žalovaná spotřebovala v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 na službách poskytovaných s užíváním Bytu částku ve výši 37.904 Kč. Žalovaná v tomto období uhradila žalobci na službách poskytovaných s užíváním Bytu částku ve výši 26.642 Kč. Žalovaná za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 dluží žalobci na službách spojených s užíváním Bytu částku ve výši 11.262 Kč, splatnou dne 31. 7. 2019. Žalobce vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním Bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 doručil žalované dne 26. 4. 2019. Žalovaná spotřebovala v období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 na službách poskytovaných s užíváním Bytu částku ve výši 16.244 Kč. Žalovaná v tomto období uhradila žalobci na službách poskytovaných s užíváním Bytu částku ve výši 10.800 Kč. Žalovaná za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 dluží žalobci na službách spojených s užíváním Bytu částku ve výši 5.444 Kč, splatnou dne 31. 7. 2020. Žalobce vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním Bytu za období od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 doručil žalované dne 6. 5. 2020 Celkem žalovaná dluží žalobci z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním Bytu částku ve výši 20.079 Kč. Žalovaná uznala dluh z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním Bytu za období od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2019 včetně jeho příslušenství. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění podle ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění. Tato výzva byla žalované doručena dne 1. 4. 2022. Žalovaná k dnešnímu dni ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve sporu zůstala nečinná. 3. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání, jen na základě listinných důkazů ve smyslu § 115a o.s.ř.. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými účastníky řízení. Výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou ze dne 30. 3. 2012 včetně dodatků žalobce prokázal svou aktivní legitimaci, tedy skutečnost, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] na [ulice] v [obec], který na základě nájemní smlouvy prodlužované dodatky užívala jako nájemce žalovaná. Předávacím protokolem bylo prokázáno, že žalovaná byt užívala do 17. 5. 2019, když nájemní vztah skončil uplynutím doby nájmu ke dni 30. 4. 2019. Opisem karty úhrad nájemné spolu s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu žalobce prokázal, že žalovaná dluží na nájemném a úhradách za služby žalovanou částku. Tato skutečnost byla dále prokázána Uznáním dluhu ze dne 2. 5. 2019, jímž žalovaná písemně uznala dluh co do důvodu i výše. Předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2022 pak žalobce prokázal, že žalovaná dluží na těchto platbách celkovou částku 20.079 Kč, byla vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu. 5. Na základě shora uvedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem existoval závazkový vztah, a to nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku. Podle ustanovení § 2251 o.z. byla žalovaná povinna platit nájemné předem na každý měsíc a společně s nájemným byla žalovaná povinna platit zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaná v rozporu se shora uvedeným zákonným ustanovením a v rozporu s nájemní smlouvou neplatila nájemné řádně a včas a dluží žalobci celkovou částku 20.079 Kč. Nezaplacením těchto částek se dostala žalovaná do prodlení s plněním peněžitého závazku a vznikla jí navíc povinnost hradit zákonný úrok z prodlení z dlužných částek nájemného, který žalobce požaduje ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek. Důvodnost tohoto nároku je dána ustanovením § 1970 o.z. Také povinnost hradit úrok z prodlení uložil soud žalované tímto rozsudkem, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 6. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.004 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva), 3 režijními paušály á 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH. Žalovaná je povinna zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů.