16 C 153/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovaným jako solidárním dlužníkům domáhala zaplacení částky 49 987 Kč jakožto nesplaceného revolvingového úvěru, který jim poskytla na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřeli za pomocí občanského průkazu [příjmení] [příjmení], za čež byli pravomocně uznáni vinnými trestným činem úvěrového podvodu. 2. Žalovaní se k věci nevyjádřili, ač je k tomu soud vyzval. 3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocným od [datum rozhodnutí], [název soudu] uznal oba žalované vinnými tím, že společně, dne [datum] ve [obec] či jinde, v úmyslu vylákat finanční prostředky z poskytnutého úvěru, a tento řádně nesplácet, prostřednictvím e-shopu [webová adresa], provozovaného [právnická osoba] s.r.o., uzavřeli se společností [právnická osoba], jménem [příjmení] [příjmení], bez jejího vědomí a souhlasu, smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na částku ve výši 49 987 Kč na nákup zboží s měsíčními splátkami ve výši 1 286 Kč, přičemž ke sjednávání této úvěrové smlouvy zneužili osobní údaje z občanského průkazu [příjmení] [příjmení], který si opatřili nezjištěným způsobem, kdy na základě takto uvedených údajů byl úvěr v plné výši schválen a získané prostředky použili k nákupu dvou ks televizorů Samsung [typ televizoru], přičemž si byli vědomi toho, že dohodnuté splátky hradit nebudou, čímž společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedli nepravdivé údaje, tím spáchali přečin úvěrového podvodu podle § 211 odstavec 1 trestního zákoníku O náhradě škody soud nerozhodl (trestní příkaz). Částka 49 987 Kč tvoří jistinu daného úvěru (úvěrová smlouva). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocným od [datum rozhodnutí], [název soudu] uznal oba žalované vinnými tím, že společně, dne [datum] ve [obec] či jinde, v úmyslu vylákat finanční prostředky z poskytnutého úvěru, a tento řádně nesplácet, prostřednictvím e-shopu [webová adresa], provozovaného [právnická osoba] s.r.o., uzavřeli se společností [právnická osoba], jménem [příjmení] [příjmení], bez jejího vědomí a souhlasu, smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na částku ve výši 49 987 Kč na nákup zboží s měsíčními splátkami ve výši 1 286 Kč, přičemž ke sjednávání této úvěrové smlouvy zneužili osobní údaje z občanského průkazu [příjmení] [příjmení], který si opatřili nezjištěným způsobem, kdy na základě takto uvedených údajů byl úvěr v plné výši schválen a získané prostředky použili k nákupu dvou ks televizorů Samsung [typ televizoru], přičemž si byli vědomi toho, že dohodnuté splátky hradit nebudou, čímž společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], tedy při sjednávání úvěrové smlouvy uvedli nepravdivé údaje, tím spáchali přečin úvěrového podvodu podle § 211 odstavec 1 trestního zákoníku O náhradě škody soud nerozhodl. Částka 49 987 Kč tvoří jistinu daného úvěru. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako povinnost žalovaných nahradit žalobkyni škodu způsobenou trestným činem (§ 38 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ t. z.,“ ve spojení s § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, as §§ 2894 odst. 1, 2910 a 2911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Soud byl vázán skutkovou i právní větou výroku výše citovaného trestního příkazu na základě § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.,“ podle nějž je„ soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“ Škodu, která je součástí skutkové věty výroku, kterým byl soud vázán, pak představuje jistina úvěru jako částka, které by se žalovaným bez podvodu nebylo dostalo a jejíž přesun k žalovaným snížil aktiva žalobkyně. Žalovaní fingovali cizí totožnost, čímž porušili povinnost poctivosti a pravdivosti při sjednávání úvěrové smlouvy (§ 211 odst. 1 t. z. ve spojení s § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru as §§ 6 odst. 1, 1728 odst. 2 o. z.). Škodu způsobili žalovaní oba, přičemž soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro uložení povinnosti nahradit škodu jen v rozsahu účasti toho kterého žalovaného na škodlivém následku (§ 2915 odst. 2 část první věty před středníkem o. z.). Proto žalované zavázal k náhradě společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 první věta o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě výrokem I. plně vyhověl. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovaným odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 2 000 Kč. 7. Soud určil, že jsou žalovaní povinni zaplatit obě částky společně a nerozdílně, protože coby spolupachatelé trestného činu vystupují v nerozlučném procesním společenství, kdy se rozsudek musí vztahovat na oba stejně (§ 140 odst. 1 třetí věta per analogiam ve spojení s § 91 odst. 2 o. s. ř.). To znamená, že jde o jejich společné dluhy, kdy je každý povinen zaplatit celou částku, avšak v rozsahu, v němž ji zaplatí jeden z nich, zaniká platební povinnost obou žalovaných (§ 261a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1872 odst. 1 o. z.). 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.