19 C 104/2022-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44 578,52 Kč, úroku ve výši 49 % ročně z částky 19 027,37 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 027,37 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu s produktovým označením C2 S0 HC měsíční POJ 10ú 2019, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku (úroková sazba 49 % ročně) a poplatků ve výši 28 742 Kč. Celkovou částku 54 742 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 281 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 279 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 20 673 Kč a dluží částku 44 578,52 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 19 027 Kč a dlužné částky poplatků 14 009,63 Kč, smluvní pokuty 11 241,52 Kč a sankčních poplatků 300 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného, a nahlédnutím do veřejně přístupných registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 1. 2. 2022 bylo žalovanému odesláno doporučeně dne 10. 2. 2022 s tím, že žalovaný má svůj dluh zaplatit nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování a z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] včetně VOP, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 20. 5. 2022 včetně podacího archu ze dne [datum], výzva ze dne 10. 2. 2022 včetně podacího archu, zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které [právnická osoba] poskytl v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 15 276 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 10 370 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 2 281 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2019 zaměstnance, a měl dosahovat čistého příjmu 23 794 Kč (prokazováno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce 8/ 2019 a 9/ 2019, které měly být předloženy zprostředkovateli úvěru) a také dalších„ příjmů domácnosti“ ve výši 18 000 Kč (ničím neprokazovaných ani zprostředkovateli úvěru). Celkové odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit v roce 2019 celkem 4 000 Kč za běžné měsíční výdaje a 2 930 Kč na interní splátky u právního předchůdce žalobkyně (ničím nedokladováno ani u zprostředkovatele úvěru). Další výdaje žalovaného nebyly zkoumány, když je zřejmé, že částka 4 000 Kč deklarovaná žalovaným, nemůže jakkoli postačovat k úhradám za běžné životní náklady (jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy, atd.) a náklady na bydlení žalovaného. Částka výdajů ve výši 4 000 Kč je zcela mimo realitu běžného života v r. 2019. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 17. 3. 2022. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 20. 5. 2022. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdce řádně zkoumal tzv. úvěruschopnost žalovaného, když neověřil ani tzv. další příjmy žalovaného a ani výdajovou stránku žalovaného. 4. Soud provedl výše uvedené důkazy navrhované žalobkyní (když žalovaný zůstal procesně nečinným), provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci, a to i navrhovaný výslech svědkyně [jméno] [příjmení], jako zprostředkovatele úvěru právního předchůdce žalobkyně, ke skutečnostem týkající se vyplnění zákaznické karty, když tyto údaje nebyly v řízení nikým rozporovány (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005). Tento důkazní návrh proto soud zamítl. 5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 26 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu v hotovosti dne [datum], což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud právně posoudil shora uvedenou věc podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že v dané věci bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také musí prověřit. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, k čemuž se také vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně ověřit (nejen na stránce příjmové, ale i na té výdajové). Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný dle zákaznické karty byl v roce 2019 zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 23 794 Kč. Nebyly ověřovány ani jím tvrzené další příjmy (ve výši 18 000 Lč), ale zejména ani výdaje úvěrovaného (tvrzené ve výši 4 000 Kč měsíčně !!!) a úvěrující se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného činí pouze 4 000 Kč měsíčně za běžné životní náklady (a to včetně nákladů za bydlení a spotřebované energie!) a 2 930 Kč měsíčně za splátky jiných úvěrů. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádn