19 C 249/2021-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 890 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržel ve výši 19 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 570 Kč, a to spolu s částkou 14 060 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 660 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a částkou ve výši 7 600 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 1 170 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému dopisem ze dne 15. 1. 2021, který byl spolu s výzvou k plnění zaslán doporučeně žalovanému. Žalovaný přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení celého dluhu, neuhradil ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomuto závěru na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 4. 8. 2017, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 19 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách spolu s částkou 14 060 Kč. Tento úvěr spolu s částkou 14 060 Kč žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil jen částku 1 170 Kč. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 33 890 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10 dnů, přičemž uvedená výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dopisem, a to dne 15. 2. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 12. 2. 2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z této smlouvy. Z karty zákazníka ze dne 4. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný má jedno nezaopatřené dítě, je v pracovním poměru na dobu neurčitou a má čistý příjem ve výši 11 800 Kč. Pokud jde o výdaje na bydlení, pak tyto uvádí ve výši 3 000 Kč (za nájem i inkaso), na osobní výdaje je pak uvedená částka 3 100 Kč. Z karta zákazníka není zřejmé, zda jedno nezaopatřené dítě žije s žalovaným ve společné domácnosti (pak ovšem výdaje ve výši 3 100 Kč neodpovídají potřebám nejméně 2 osob), a pokud toto dítě nežije s žalovaným, pak není zřejmé, z jaké důvodu neplní žalovaný svou vyživovací povinnost, a pokud mu tato stanovena nebyla z důvodu, že by ji žalovaný nebyl schopen platit, pak nemohla ani právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen splácet poskytnutou zápůjčku. Přinejmenším v těchto parametrech je v kartě zákazníka informační deficit. Z uvedených skutečností pak rozhodně nevzal soud za prokázané, že by žalovaný byl schopen z tohoto příjmu 11 800 Kč hradit jakékoliv další splátky úvěru, když navíc by tyto splátky byly ve výši od 2 280 Kč až 2 850 Kč měsíčně. Soud tedy nevzal za prokázané, že žalovaný je schopen měsíčně s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry, hradit další úvěr. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v 58 týdenních splátkách po 570 Kč, a to spolu s částkou 14 060 Kč, což představuje měsíčně splátku ve výši od 2 280 Kč až 2 850 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, na základě které žalovaný převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 19 000 Kč. Z této částky žalovaný vrátil pouze 1 170 Kč, tj. jen 2 týdenní splátky. To jen potvrzuje ten skutkový závěr, že žalovaný ze svého příjmu skutečně nebyl schopen dluh splácet. Dopisem ze dne 12. 2.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 33 890 Kč bez příslušenství. K zaplacení úvěru nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 15. 1. 2021 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaný úvěr nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného úvěr zaplatit. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do částky 17 830 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně