42 C 128/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 729,50 Kč (jako součtu dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 229,50 Kč), spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 166,81 Kč za dobu od 10. 9. 2021 do 22. 2. 2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč Tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2020 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které byly žalované zaslány na její bankovní účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit bance tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 057 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy, která byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaná připojila na tuto smlouvu o úvěru, kterou banka zaslala žalované na jí verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který jí banka přidělila na základě její žádosti o úvěr a zaslala SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedla žalovaná. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Na základě úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru ujednána na den 22. 7. 2020. Protože se však žalovaná dostala do prodlení a úvěr řádně nesplatila, banka v souladu se smlouvou požádala o plnění sjednané ve smlouvě. Celkem se tak žalovaná zavázala bance vrátit částku ve výši 6 557 Kč. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Žalovaná přitom na svůj závazek bance neuhradila ničeho. V důsledku prodlení žalované vzniklo bance právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smlouvou i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021 s účinností ke dni 10. 9. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 10. 2021. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila, jak její právní předchůdkyně prověřovala při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, žalobkyně v podání ze dne 22. 5. 2022 uvedla, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované nedisponuje a současně vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 729,50 Kč představující požadované příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 229,50 Kč, a nadále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 4 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Usnesením ze dne 26. 5. 2022, č.j. 42 C 128/2022-14, které nabylo právní moci dne 29. 6. 2022, soud v souladu s tímto částečným zpětvzetím soud řízení zastavil a předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 166,81 Kč od 10. 9. 2021 do 22. 2. 2022, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,64 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 5. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 13. 6. 2022 náhradním způsobem – uložením u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 5. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 22. 6. 2020, uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná projevila svoji vůli uzavřít předmětnou smlouvu jedinečným SMS kódem, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 22. 6. 2020 skutečně poskytla žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, žalovaná se naopak zavázala vrátit bance celkem částku 6 557 Kč (z toho na jistině částku 4 500 Kč a na poplatku částku 2 057 Kč) a to nejpozději do 22. 7. 2020, výše RPSN byla určena na 6 689,11 % a výpůjční úroková sazba na 36% denně. Žalovaná však na uvedenou smlouvu nezaplatila ničeho, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovanou, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno bankou. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba, po jejím částečném omezení, je důvodná jen zčásti. Daný právní vztah je přitom nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částka ve výši 4 500 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyšš