42 C 325/2021-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 76 382,53 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 66 453 Kč od 6. 8. 2021 do zaplacení, když uvedenou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 29. 7. 2020 mezi účastníky formou prostředků komunikace na dálku, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které žalované byly vyplaceny a tato se zavázala vrátit bance celkem částku 136 992 Kč, z toho 49 000 Kč jako samotnou zápůjčku, 32 400 Kč jako administrativní poplatek a 55 592 Kč jako kapitalizovaný úrok, a to formou 53 měsíčních splátek po 2 537 Kč a jedné závěrečné splátce ve výši 2 531 Kč při splatnosti první splátky ke dni 13. 9. 2020. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, pročež tak žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, resp. čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 48 300 Kč zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná neuhradila na jistinu ničeho. Vedle této jistiny pak žalovaná doposud dluží žalobkyni na neuhrazených obchodnících úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, částku 12 203 Kč (na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 15 377 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 3 174 Kč, ode dne zesplatnění ke dni 5. 8. 2021 žalovaná neuhradila ničeho). Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 4 800 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měla žalovaná uhradit celkem 6 000 Kč, z čehož do dne zesplatnění uhradila částku ve výši 1 200 Kč a ode dne zesplatnění ke dni 5. 8. 2021 neuhradila ničeho). S ohledem na to, že žalovaná nehradila své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení, který do 5. 8. 2021 kapitalizovala na částku 1 661,74 Kč. Podle článku 13.3 obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce žalobkyně dále uplatnila vůči žalované i nárok smluvní pokutu z důvodu prodlení se splácením ve výši 3 018 Kč a dále smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění ve výši 0,1% z dlužné částky denně, kterou kapitalizovala za dobu do 5. 8. 2021 na částku 5 249,79 Kč. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila svá tvrzení ve vztahu k tomu, jakým způsobem při uzavírání smlouvy posoudila úvěryschopnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy, přitom uvedla, že tuto schopnost ověřila jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí a do katastru nemovitostí, jednak posouzením údajů uvedených samotnou žalovanou. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru provádí prostřednictvím scóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Výpisy z bankovních účtů předložené dlužníkem jsou podrobné a obsahují jak běžné měsíční výdaje dlužníka, tak pravidelné platby závazků. Právě z těchto výdajů uvedených ve výpisu z bankovního účtu dlužníka žalobkyně vychází při vyhodnocování bonity žadatelů o úvěr a údaje uvedené ve výpisu z účtu zadává do scóringového systému, když tento jí po zadání údajů vyhodnotí žadatele o úvěr jako neschopného splácet, případně jako schopného splácet konkrétní úvěr se splátkou v konkrétní maximální výši. Dále žalobkyně jako poskytovatel úvěru zohledňuje i informace o příjmech a výdajích sdělené žadatelem o úvěr nad rámec prověřovaného výpisu z účtu, respektive hotovostních plateb, když tyto jsou sděleny například ve formuláři o příjmech a výdajích. Také tyto údaje zadává do scóringového systému. Pokud jde o hodnocení výdajů plynoucích z výpisu z účtu, pak žalobkyně pro doplnění uvádí, že do vyhodnocení této kategorie (výdajové stránky žadatele o úvěr) se vedle prokázaných měsíčních výdajů promítá řada faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají klientovi bonitu. Také prokázaným měsíčním výdajům je přiřazován skórovacím systémem žalobkyně určitý koeficient. Scóringový systém do hodnoty pravidelných měsíčních výdajů nezapočítává všechny položky, jelikož některé nemají ekonomicky hodnotu měsíčního výdaje. Z podkladů a informací, které předala žalovaná žalobkyni, vyhodnotila žalobkyně příjmy žalované na částku ve výši 16 713,88 Kč, přičemž příjmy žalované byly prokázány z předloženého výpisu z účtu žalované, výplatní pásky žalované a formuláře příjmů a výdajů. Žalobkyně v otázce příjmů žalované zároveň zohlednila, že část příjmů žalované byla tvořena čerpáním tzv. pay-day úvěrů. Pravidelné měsíční výdaje žalované žalobkyně pro výpočet bonity žalované vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku 6 116,67 Kč. V této částce jsou započteny výdaje žalované po vyhodnocení příslušným koeficientem v rámci finanční analýzy přiřazeným ve scóringovém systému, a to ve výši: 1 995 Kč (zahrnující výběry v hotovosti), 21,68 Kč (zahrnující bankovní poplatky výdajové, 537,74 Kč (zahrnující transakce platební kartou), 0,07 Kč (zahrnující rychlé půjčky k doplacení), 1 941,75 Kč (zahrnující splátky úvěru), 1 200 Kč (zahrnující energie (plyn, voda, teplo), 63,63 Kč (zahrnující mobilní platby), 356,80 Kč (zahrnující neidentifikovatelné domácí platby). Žalovaná žalobkyni nesdělila nad rámec výdajů uvedených ve výpisu z účtu a formuláři příjmů a výdajů žádné další výdaje vynakládané měsíčně na nájemném, případně na výživném v rámci vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil tedy při posouzení úvěruschopnosti žalované částku ve výši 10 597,21 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 2 594,20 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 8 003,01 Kč. Tato částka je pak dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaná disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Vzhledem k tomu, že zbývající částka 8 003,01 Kč dosahovala v době žádosti o zápůjčku více než dvojnásobku životního minima (životní minimum činilo v roce sjednání půjčky částku ve výši 3 860 Kč), vyhodnotila žalobkyně žalovanou jako bonitního pro sjednanou půjčku se splátkou 2 594,20 Kč. Na základě svého obchodního rozhodnutí pak žalobkyně stanovila výši měsíční splátky pod tuto vypočtenou hranici. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze na základě informací zde uvedených, posoudit bonitu klientů mnohem lépe. Žalobkyně je odkázána z velké části na pravdivost a úplnost poskytnutých informací. Žalobkyně u svých klientů pravidelné výdaje dotazuje, nicméně žádné další výdaje vedle výdajů doložených výpisem z účtu, žalovaná neuvedla. 2. Na výzvu soudu pak žalobkyně k procesu uzavření smlouvy doplnila, že uzavření smlouvy o zápůjčce i obchodní podmínky žalovaná stvrdila svým vlastnoručním elektronickým podpisem prostřednictvím klientského centra ve smyslu čl. 7 obecné části obchodních podmínek, ve kterých je detailně popsán celý postup při uzavírání smlouvy elektronicky prostřednictvím klientského centra, jakožto způsob, jakým dochází ke ztotožnění a ověřování osoby žalované. Žalovaná prostřednictvím klientského centra, do kterého má přístup pouze ona pod svými autentikačními údaji, které tvoří unikátní přihlašovací jméno a silné heslo (heslo musí splňovat požadavek na délku minimálně 12 znaků, alespoň 1 znak musí tvořit velké písmeno, 1 znak číslo a 1 znak speciální symbol), zvolila podpis smlouvy elektronicky, prostřednictvím zmíněného klientského centra. Prvotní ověření totožnosti žalované proběhlo tak, že žalovaná nahrála čitelné kopie dvou dokladů totožnosti, přičemž údaje žalované uvedené v dokladech totožnosti musí být totožné s údaji uvedenými při registraci do klientského centra. Po této volbě byla žalovaná povinna zaslat žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč dle údajů zobrazených jí v klientském centru a odeslání platby potvrdit. Verifikační platba byla v konkrétním případě zaslána na bankovní účet [číslo] s VS: 378226. Bankovní údaje žalované (název účtu a číslo účtu), skrze které učinila verifikační platbu, musely být totožné s údaji žalované, které uvedla při zakládání klientského účtu. Informace k verifikační platbě zaslala žalobkyně žalované rovněž SMS zprávou na telefonní číslo žalované, na e-mailovou adresu žalované a zobrazila je v klientském centru. Po přijetí verifikační platby žalobkyně obratem žalované zaslala na číslo účtu, ze které obdržela verifikační platbu, platbu ve výši přijaté verifikační platby (0,01- 1 Kč) s t