42 C 386/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 050,55 Kč, sestávající z částek 2 526,54 Kč jako nesplacené jistiny a 2 524,01 Kč jako smluvní pokuty, a to spolu s tzv. kapitalizovaným úrokem ve výši 1 774,74 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 622,36 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 74,13 Kč za dobu od 19. 7. 2021 do 16. 11. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 526,54 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 7. 2017 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 36 372 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotný úvěr a 16 372 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 598 Kč. Splatnost celého závazku připadla na 15. 9. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když z titulu předmětné smlouvy uhradil toliko částku 32 107,99 Kč, která byla započtena bankou zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od 16. 9. 2018 do 10. 6. 2021 v kapitalizované výši 2 524,01 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným nejpozději dne splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem 15. 9. 2018, od 16. 9. 2018 se tak žalovaný dostal do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinnosti k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni, tato změna na straně věřitele byla žalovanému oznámena dne 5. 8. 2021 K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně na výzvu soudu dále doplnila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývala k úhradě případných ostatních závazků částka ve výši 8 400 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 598 Kč, tedy zhruba necelá 1/3 zůstatku příjmu žalovaného. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 5 800 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaným byly k Žádosti o úvěr, předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele dokumenty k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalovaného. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobkyně aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržela a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 42 C 386/2021-10, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 30. 12. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 7. 2017 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 15. 7. 2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 36 372 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotný úvěr a 16 372 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku, a to formou 14 měsíčních splátek po 2 598 Kč. Splatnost celého závazku připadla na 15. 9. 2018. Žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od banky převzal. Žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu částku 32 107,99 Kč, která byla započtena bankou zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno bankou. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným v Žádosti o úvěr, kdy správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem této žádosti a doložil svým čestným prohlášením, potvrzením o průměrném čistém výdělku ve výši 13 789 Kč. Podle žádosti měl být žalovaný svobodný, neměl mít žádnou vyživovací povinnost, měl bydlet v nájmu, měl být řádně zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 13 900 Kč, jeho pravidelné měsíční náklady měly činit 5 500 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení a 2 000 Kč na dopravu, jídlo a další osobní náklady a 500 Kč na telefon, přičemž obchodní zástupkyně uzavírající za právní předchůdkyni žalobkyně s žalovaným danou smlouvu prohlásil, že jí byly žalovaným předloženy jeho výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele a pracovní smlouva. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanskéh