11 C 170/2022-102 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 452 730,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] (v době uzavření smlouvy [právnická osoba] [příjmení] [příjmení]) dne 8. 6. 2015 smlouvu o úvěru s pojištěním schopností splácet – konsolidace půjček, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky formou 120 měsíčních splátek ve výši 8 291,40 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2015. Splátka se skládala z platby za jistinu a úroky (7 792,40 Kč) a úhrady pojištění (499 Kč). Dále byl žalovaný povinen platit poplatek za poskytnutí úvěru. Jistina byla úročena úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně. Původní žalobce byl oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně využil oprávnění ze smlouvy a úvěr ke dni 20. 6. 2018 zesplatnil. Oznámení o zesplatnění bylo žalovanému odesláno 22. 6. 2018. Po dni zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Ke dni 24. 4. 2019 (převzetí právního zastoupení) dlužná částka činila celkem 452 730,28 Kč (skládající se z jistiny ve výši 396 417,11 Kč a poplatků vč. příslušenství ve výši 56 313,17 Kč). Žalovaný ničeho neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Právní předchůdce žalobkyně k dotazu soudu doplnil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a dále z dostupných informací v interních a externích databázích, zejména NRKI, BRKI, ISIR a další. Žalovaný doložil čistou průměrnou mzdu ve výši 16 332 Kč, že je zaměstnán u [právnická osoba] jako [profese] na dobu neurčitou. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného činí 31 132 Kč, přičemž žalovaný má vlastní bydlení. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 260 027,83 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 8. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 9. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2021 a předložil soudu návrh na změnu účastníků, kterému bylo usnesením soudu ze dne 27. 10. 2022 vyhověno a toto usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2022. 6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako žádost o úvěr Konsolidace půjček ze dne 5. 6. 2015, smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 8. 6. 2015 vč. smluvních podmínek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků, potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 6. 2015, platební historií, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 28. 7. 2022, výpis z úvěrového účtu za období od 1/2015 do 3/2019 a za období 9-10/2021, všeobecné obchodní podmínky, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 6. 2018 vč. podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2019 vč. podacího archu a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2021 vč. přílohy č. 1 (seznamem pohledávek). Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 6. 2015 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, podle které [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč bezhotovostním převodem a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o poplatky a příslušenství v celkové výši 943 828,61 Kč a to formou 120 měsíčních splátek ve výši 8 291,40 Kč (7 792,40 Kč měsíční splátka jistiny a úroku a 499 Kč úhrada pojištění) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2015. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Ze žádosti o úvěr spolu s potvrzením o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný ve [právnická osoba] na pozici [profese] na dobu neurčitou s čistou měsíční mzdou 16 632 Kč, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 31 132 Kč. Výdaje nebyly žádným způsobem zjišťovány. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný má zajištěno vlastní bydlení a je ženatý. Dopisem ze dne 20. 6. 2018, odeslaným dne 22. 6. 2018, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění pohledávky, přičemž nesplacená jistina byla vyčíslena na částku 396 417,11 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit spolu s příslušenstvím nejpozději do 4. 7. 2018. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 2. 5. 2019 a odeslána 2. 5. 2019. V průběhu řízení došlo smlouvou ze dne 17. 6. 2021 k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje