11 C 278/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel na dálku s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], dne 31. 12. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 6. 1. 2015 peněžní prostředky bezhotovostně ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v souhrnné výši 43 393 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 20 000 Kč, tedy vrátit půjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady půjčky, tj. obchodní úrok ve výši 23 393 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 1 809 Kč, počínaje dnem 23. 1. 2015. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení, a proto se původní věřitel rozhodl postoupit předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2015. Žalovaný na předmětný dluh neuhradil ničeho ani po odeslání předžalobní upomínky. Žalobkyně se domáhá podanou žalobou pouze vydání bezdůvodného obohacení v podobě nevrácené jistiny zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 6. 12. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 2. 1. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listin označených jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne 31. 12. 2014, rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku ze dne 31. 12. 2014, výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně ze dne 6. 1. 2015, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 3. 2015 a předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2022, je v řízení prokázáno, že dne 31. 12. 2014 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli pod [číslo] písemnou dohodu, na podkladě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a tento se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 43 393 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 23 393 Kč jako náklady na půjčku, a to formou 24 měsíčních splátek po 1 809 Kč při splatnosti první splátky ke dni 23. 1. 2015. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 6. 1. 2015 bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Dne 21. 3. 2015 došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], na žalobkyni. Žalovaný na předmětnou smlouvou ničeho neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 24. 6. 2022 se lhůtou plnění do 15. 7. 2022. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). 12. V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť uhrazení dlužné částky nepožaduje ze smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení, proto se domáhá pouze úhrady d