119 C 13/2023-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 802 Kč s příslušenstvím a částky 8 503 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč dne 24. 3. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 90,1 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 191 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2017. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů a provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 6. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 24. 9. 2017 do 23. 10. 2017 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující splátky: částka ve výši 1 191 Kč dne 11. 5. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 23. 5. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 22. 6. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 21. 7. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 23. 8. 2017, částka ve výši 2 382 Kč dne 19. 12. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 19. 12. 2017, částka ve výši 1 191 Kč ze dne 1. 3. 2018 a částka ve výši 1 191 Kč dne 16. 3. 2018. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a dále zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 400 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží jistinu úvěru v celkové výši 21 905,36 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 905,36 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 5. 2018 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tj. ke dni 2. 5. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 8 503,00 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 825,83 Kč ode dne 30. 5. 2018 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil jednání ve věci na , datum, , ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle úvěrové smlouvy č. , hodnota, , uzavřené žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1 191 Kč a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také obchodní úrok a poplatky, což má soud za prokázané z úvěrové smlouvy. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, dále z dokladů zaměstnavatel žalovaného o výši mzdy žalovaného, zjišťované za období od prosince 2016 do února 2017 ve výši cca 14 500 Kč měsíčně, dále z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 3. 2017 do 16. 3. 2017, z nichž vyplynulo, že počáteční stav byl mínus 10 132 Kč a konečný stav 4 057,18 Kč, a dále podrobila žalovaného důslednému credit scoringu (což bylo prokázáno listinou k tomu doloženou, z níž bylo zjištěno, že i žalobkyně vyhodnotila tohoto klienta kódem příznaku 16, čemuž odpovídá to, že klientova smlouva je samotnou žalobkyní hodnocena jako špatná (jde o negativní příznak). Jaká byla výdajová stránka žalovaného, zda žalovaný řádně hradil své výdaje vůči jiným svým věřitelům, např. za bydlení, za energie, atd.. žalobkyní zkoumáno nebylo. Dále bylo z odkladu splátek k žádosti žalovaného zjištěno, že žalovaný měl povolen odklad splátek v době, jak je tvrzeno žalobkyní v žalobě v bodě 1. tohoto odůvodnění. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.5. Soud při ústním jednání dne , datum, poučil žalobkyni o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však nic dalšího nad rámec shora uvedeného k prověření úvěruschopnosti žalovaného nedotvrdila a z toho důvodu ani neoznačila žádné další důkazy, a to přestože, byla výslovně poučena o tom, že toto může vést k jejímu procesnímu neúspěchu v této věci.6. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal , datum, částku 20 000 Kč na svůj účet a z této částky dosud zaplatil žalobkyni 11 910 Kč a dluží tak na jistině žalobkyni částku 8 090 Kč.7. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů a nesporných tvrzení učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva a dne , datum, byly na účet žalovaného zaslány prostředky žalobkyně ve výši 20 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud vrátil žalobkyni 11 910 Kč v období od 11. 5. 2017 do 16. 3. 2018, od té doby již nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalovaný svůj dluh nesplácel dohodnutým způsobem, tj. v pravidelných 48 měsíčních splátkách 1 191 Kč měsíčně, proto došlo k zesplatnění celého úvěru žalovaného. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného, současně pak nemá ani za prokázané, že by příjmy žalovaného ve výši před uzavřením smlouvy cca 14 500 Kč měsíčně dostačovaly ke splácení úvěru, když sama žalobkyně v tzv. credit scoringu dospěla k závěru, že klientovou smlouvu hodnotí jako „špatnou“. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení žalobkyně.8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České rep