140 C 5/2023-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 101 562 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení a dále částky 39 002 Kč a úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 17. 5. 2019, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,87 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 7 933 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z registrů a provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru nebylo žalobkyni uhrazeno ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, a to za pozdní úhradu splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč, a to za pozdní úhradu splátek č. 1 a 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 20. 6. 2019. K datu 25. 8. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 100 164,56 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomuto poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 27. 8. 2019, až do jejího úplného zaplacení. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dlužil následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 100 164,56 Kč s příslušenstvím; b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 100 164,56 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 8. 2019 do zaplacení, žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 39 002 Kč; e) úrok za poskytnutí úvěru z částky 80 000 Kč od 27. 8. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 102,29 % ročně. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b) a c), tedy u částky v celkové výši 101 562 Kč, požaduje žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 228 470 Kč. Toto žalobkyně zohledňuje i v petitu. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. K posouzení výdajů žalovaného, žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K ústnímu jednání nařízenému na 24. 10. 2023 se dostavila jen žalobkyně, která navrhovala vyhovět žalobě v plném rozsahu. Žalovaný se z neúčasti u jednání omluvil. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, označenými jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru a smlouva o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2019, oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 20. 5. 2019 vč. dodejky, splátkový kalendář, prohlášení klientů, doklad o vyplacení úvěru, předsmluvní formulář, karta klienta, formulář hodnocení klienta, kopie OP žalovaného, produktové dispozice klienta, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 22. 7. 2019 a 20. 8. 2019, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 8. 2019, předžalobní výzva ze dne 2. 3. 2023 vč. podacího archu, výpis z rejstříku SOLUS, výpis z NRKI a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek. 6. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 17. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, kterou převedla na jeho bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla tzv. hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 18 166 Kč. Jako zdroj příjmu je ve formuláři hodnocení klienta zaškrtnuto jak zaměstnání, tak i OSVČ, ovšem jako zaměstnavatel je následně uveden samotný žalovaný, z čehož lze usuzovat, že jeho jediným příjmem bylo jeho podnikání. Žalobkyně dále při hodnocení klienta vycházela z toho, že žalovaný má výdaje ve výši životního minima (3 410 Kč) a dále vynakládá částku 2 600 Kč na náklady spojené s bydlením, nežije s nikým ve společné domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné jiné půjčky ani nemá žádné dluhy. Tyto údaje poskytl žalobkyni sám žalovaný jako dlužník. Výše příjmů ani výše výdajů nebyla doložena žádnou listinou. Jak vyplývá z karty klienta, žalovaný neuhradil žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem ničeho, pročež tato přistoupila dne 25. 8. 2019 k zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2023, která byla téhož dne žalovanému doporučeně odeslána, je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu ve lhůtě 15 dnů od odeslání dopisu s upozorněním, že v opačném případě bude dluh vymáhat soudní cestou. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a zp