16 C 227/2022-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zrušení výživného od 1. 9. 2022 se zdůvodněním, že se žalovaný vyučil a že od září 2022 má nastoupit do práce, pročež vyživovací povinnost zanikla. 2. Žalovaný k věci nejprve uvedl, že nemůže nastoupit do zaměstnání, poněvadž byl po úspěšném ukončení středního vzdělání přijat ke studiu dvouletého navazujícího maturitního studia na střední škole, přičemž maturitu by měl vykonat v červnu 2024. V pozdějším vyjádření napsal, že dne 14. 11. 2022 ukončil denní studium na střední škole a následujícího dne nastoupil do zaměstnání na plný pracovní úvazek, takže již není nezaopatřeným dítětem. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z úřední činnosti je mu známo, že žalovaný je synem žalobkyně, jíž soud výživné stanovil pravomocným rozsudkem ze dne 9. 9. 2008, č. j. 0 P 31/2008-320, ve výši 1 000 Kč měsíčně a pro dobu pozdější ve výši 1 000 Kč měsíčně. Pravomocným rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 8 C 336/2021-26, soud zamítl žalobu žalobkyně na zrušení výživného, neboť se žalovaný v okamžiku vyhlášení rozsudku řádně připravoval na budoucí povolání, protože po ukončení základní školy nastoupil ve školním roce 2016 /2017 na Střední školu řemeslnou v [obec], kde do 30. 6. 2019 absolvoval v rámci denního studia vzdělávací program umělecký kovář a zámečník, pasíř, po řádném ukončení tohoto oboru zahájil denní studium na stejné střední škole v oboru truhlář a ve školním roce 2021 2022 je žákem 3. ročníku. Z následujícího důkazu pak vyplynulo toto skutkové zjištění. Žalovaný ode dne 1. 9. 2022 studoval v denní formě 1. ročník dvouletého studia na Středním odborném učilišti [právnická osoba], přičemž by měl vykonat maturitu v červnu 2024 (potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2022). Výše jmenovaný důkaz soud vyhodnotil jako zákonný, pro meritum případu relevantní a věrohodný. Z tohoto důkazu ovšem nevyplývá, jaký obor žalovaný studoval, zda jde o obor navazující na předchozí studium ani proč se rozhodl studovat další obor na jiné střední škole, jestliže předchozí podle vlastních tvrzení zakončil úspěšně. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalovaný je synem žalobkyně, jíž výživné stanovil pravomocným rozsudkem ze dne 9. 9. 2008, č. j. 0 P 31/2008-320, ve výši 1 000 Kč měsíčně a pro dobu pozdější ve výši 1 000 Kč měsíčně. Pravomocným rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 8 C 336/2021-26, soud zamítl žalobu žalobkyně na zrušení výživného, neboť se žalovaný v okamžiku vyhlášení rozsudku řádně připravoval na budoucí povolání, protože po ukončení základní školy nastoupil ve školním roce 2016 /2017 na Střední školu řemeslnou v [obec], kde do 30. 6. 2019 absolvoval v rámci denního studia vzdělávací program umělecký kovář a zámečník, pasíř, po řádném ukončení tohoto oboru zahájil denní studium na stejné střední škole v oboru truhlář a ve školním roce 2021 2022 je žákem 3. ročníku. Žalovaný ode dne 1. 9. 2022 studoval v denní formě 1. ročník dvouletého studia na Středním odborném učilišti [právnická osoba], přičemž by měl vykonat maturitu v červnu 2024. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako zaniklý právní nárok žalovaného proti žalobkyni - jeho matce - na výživné (§ 910n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Zkoumal přitom otázku, zda se ode dne 24. 3. 2022, kdy vyhlásil poslední věcné rozhodnutí o výživném, podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek výživného (§ 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). Tedy v prvé řadě otázkou vlastní existence vyživovací povinnosti žalobkyně. Podle § 911 o. z. lze totiž„ výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.“ Za předpokladu, že studium na Střední škole řemeslné v [obec] bylo tímtéž studiem, jako studium, o němž žalovaný hovořil v prvním vyjádření k věci, vyvstala otázka, zda je následné studium na SOU [název učiliště] pokračováním v soustavné přípravě na budoucí povolání. Odpověď vyžadovala objasnění skutkových otázek, jakou práci chce žalobce jednou vykonávat, o jaký konkrétní studijní obor jde, zda navazuje na obor předchozí a proč se žalobce rozhodl pokračovat studiem již třetího oboru na druhé střední škole. Soud proto nařídil jednání, k němuž žalovaného předvolal se záměrem vyzvat jej ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Žalovaný se ovšem k jednání nedostavil, neomluvil svou neúčast ani nepožádal o odročení. Soud pak případ projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Žalovaný tudíž neunesl přinejmenším důkazní břemeno co do výše specifikovaných skutečností (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s. ř. a s § 911 o. z.), tedy v konečném důsledku neprokázal, že bylo jeho studium na SOU [název učiliště] další soustavnou přípravou na budoucí povolání a tudíž ani to, že se v této době ještě nebyl schopen sám živit. Jak posléze sám uvedl, v tomto oboru se nedostal k maturitě a přesto od 15. 11. 2022 nastoupil do práce, což přísně vzato znamená, že mu absence této maturity nezabránila v uplatnění na trhu práce, takže k němu tento obor fakticky nepotřeboval. Z těchto všech důvodů soud rozhodl na základě skutkového závěru, že se žalovaný ke dni 1. 9. 2022 byl schopen sám živit (§ 911 o. z. a contrario). Od okamžiku vyhlášení posledního rozsudku se tudíž poměry podstatně změnily právě tímto způsobem (§ 163 o. s. ř.), což znamená, že vyživovací povinnost daného dne zanikla. Proto soud výrokem I. rozhodl tak, že se s účinky od 1. 9. 2022 ruší povinnost žalobkyně platit žalovanému výživné. 6. Výrok II. vychází z ustanovení § 142 odst. 1 první věty o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, pročež by proti žalovanému měla právo na náhradu nákladů řízení, které jí však podle obsahu spisu jednak nevznikly, druhak se tohoto práva vzdala.