19 C 177/2022-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 041,21 Kč s příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný a bez vyživovacích povinností, jeho čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, náklady na domácnost 6 000 Kč, ostatní náklady (finanční závazky) 3 000 Kč, přičemž tyto údaje žalovaného byly ověřeny proti tabulce předpokládaných příjmů a výdajů a nebyla zjištěna nekonzistence, a žalobkyně v registru SOLUS, ARES, CEE, INSR nezjistila žádné další závazky žalovaného po splatnosti. Na základě této smlouvy a po ověření úvěruschopnosti poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč s úrokovou sazbou 23,76 %, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaný celkem vyčerpal částku 40 460,53 Kč a na předmětný úvěr uhradil celkem částku 10 377. Žalovaný však porušil své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež žalobkyně využila svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupila k 31. 5. 2022 a vyzvala žalovaného k zaplacení celého úvěru. Podle žalobkyně žalovaný dosud žalobkyni neuhradil částku ve výši celkem 43 380,21 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 36 577,85 Kč, z úroků ve výši 4 413,71 Kč, pojistného ve výši 978,65 Kč, nákladů na vymáhací proces ve výši 800 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 610 Kč, z této částky však po zesplatnění uhradil 4 339 Kč, proto se žalobkyně domáhá úhrady jen 39 041,21 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 1. 7. 2022 k zaplacení dluhu. Žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání nařízenému na [datum] se nedostavil žalovaný. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Žádost/ Smlouva o revolvingovém úvěru č. 2084, podepsané dne [datum] a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně měla dohodnout s žalovaným na tom, že poskytne žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 23,76 % a s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu, žalovaný se naopak měl zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci následujícím po 1. čerpání úvěru s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky a poplatky. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky žalobkyně, v níž byly mj. sjednány poplatky, a dále byla sjednána i smluvní pokuta. V této listině uvedl žalovaný, že je svobodný, zaměstnání u firmy [příjmení] – [právnická osoba] s příjmem 15 000 Kč, za bydlení platí 6 000 Kč měsíčně a má i jiné závazky – splátky úvěru 3 000 Kč. Dopisem žalobkyně s datem 26. 4. 2022 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné odstoupení od úvěrové smlouvy (s nesprávně uvedeným číslem úvěrové smlouvy) a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, doklad o odeslání, případně doručení tohoto dopisu žalovanému nebyl předložen, odstoupení od smlouvy nebylo tedy žalovanému doručeno. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 7. 2022, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neprodleně neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru podepsanou [datum] žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání z úvěrového rámce do výše 40 000 Kč opakovaně, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů a výdajů bez dalšího ověřování těchto údajů. Žalobkyně tak nemohla získat objektivní představu o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když neznala jeho skutečné výdaje a ani to, jak plní své závazky např. z titulu nájemného, plateb za energie, jaké jsou jeho náklady na dopravu do zaměstnání z [část obce] – [část obce] do [obec], jaká je jeho platební morálka ve vztahu k již poskytnutým úvěrům atd.. Žalovaný vyčerpal od žalobkyně prostředky celkem ve výši 40 460,53 Kč, aniž jí dosud tyto prostředky vrátil, když fakticky zaplatil žalobkyni pouze 10 377 Kč, doručení odstoupení od smlouvy žalovanému nebylo v řízení prokázáno. Předžalobní upomínka ze dne 1. 7. 2022 byla žalovanému zaslána doporučeně dne 1. 7. 2022. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Be