19 C 211/2022-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 21 005,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 891 Kč na účet prodejce. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky a sazebník poplatků [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ Sazebník“). Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 824 Kč počínaje 15. 11. 2019. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami dne 15. 9. 2021, dne 15. 10. 2021, dne 15. 11. 2021, dne 15. 12. 2021 a dne 15. 1. 2022 Celkem tak do té doby uhradil 18 194 Kč. Vzhledem k opakovanému porušování Smlouvy, když se žalovaný dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek, byly mu zaslány upomínky k úhradě dlužných částek včetně příslušenství a včetně smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky a poplatku za odeslání upomínky. Na tyto upomínky žalovaný nereagoval. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek tedy způsobem uvedeným v čl. 5 odst. 5 Podmínek, žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 28. 1. 2022, že v souladu s ustanovením čl. 5 odst. 5 písm. Podmínek došlo k ukončení Smlouvy a zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy ke dni 16. 1. 2022, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 17. 2. 2022. Specifikace dlužné částky činí: splátky splatné do zesplatnění pohledávky 4 0545 Kč, doplatek jistiny 13 401,95 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 559,64 Kč, úrok z prodlení ve výši 100 Kč, poplatky za odeslání upomínky ve výši 450 Kč a 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 240 Kč, dluh ke dni podání žaloby tedy činí 21 005,59 Kč. Nárok na smluvní pokutu vznikl žalobkyni v souladu s čl. 5 odst. 2. obchodních podmínek, tj. v případě prodlení s plněním dluhu. Žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z nebankovních registrů (NRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky = RRS), registru SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází, interní platební morálky klienta, interní Black List [právnická osoba] [anonymizováno], insolvenčního rejstříku (ISIR), evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob, centrální evidence exekucí (CEE), příjmů a výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěrů, finanční rezervy / disponibilní příjem a demografických a statistických informací (skóringový model). Žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě dlužných částek, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Dále žalobkyně doplnila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného u jednání dne [datum], že žalovaný je svobodný, žije s přítelkyní, má jednu vyživovací povinnost, příjem ze zaměstnání má ve výši 19 000Kč čistého měsíčně, příjem domácnosti je pak 30 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3 000 Kč měsíčně, životní minimum pro 3 osoby je 7 700 Kč měsíčně a splátky na jiný úvěr žalovaného jsou ve výši 1 000 Kč měsíčně. Takto zjištěnou konkrétní situaci popsanou žalovaným neověřovala žalobkyně žádnými doklady o příjmech či výdajích, ale poměřovala statistickými údaji, které modelově v průměru odpovídaly tomu, co sdělil žalovaný. 4. K ústnímu jednání nařízenému na [datum] se nedostavil žalovaný. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo] a úvěrových podmínek žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně měla dohodnout s žalovaným na tom, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 22 891 Kč s roční úrokovou sazbou 29,51 % a s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu, žalovaný se naopak měl zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 824 Kč. Nedílnou součástí uzavřené písemné smlouvy o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky žalobkyně, v níž byly mj. sjednány poplatky, a dále byla sjednána i smluvní pokuta. Potvrzením o poskytnutí úvěru vzal soud za prokázané, že dne 15. 10. 2019 byla žalovanému žalobkyní na účet zaslána částka ve výši 22 891 Kč. Dopisem žalobkyně s datem 28. 1. 2022 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné zesplatnění vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 17. 2. 2022, doklad o odeslání tohoto dopisu žalovanému byl rovněž předložen. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 7. 2022, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalovanému k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neprodleně neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Soud však nevzal za prokázané tvrzení o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když k ověření jeho skutečných příjmů a výdajů, nákladů na bydlení, splácení jiných závazků (platby za energie, jiné úvěry, nájem), o zaměstnání, počtu členů domácnosti, neměla opatřeny žádné potvrzující doklady, tvrzení žalovaného poměřovala jen statistickým modelem, kterému tvrzení žalovaného vyhovovala. 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že předmětnou smlouvu o úvěru podepsanou [datum] žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 10. 2019 úvěr ve výši 22 891 Kč, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů a výdajů bez dalšího ověřování těchto údajů. Žalobkyně tak nemohla získat objektivní představu o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když neznala jeho skutečný příjem a skutečné výdaje a ani to, jak plní své závazky např. z titulu nájemného, plateb za energie, jaké jsou jeho náklady na dopravu do zaměstnání, jaká je jeho platební morálka ve vztahu k již poskytnutým úvěrům atd.. Žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně na účet prostředky celkem ve výši 22 891 Kč, aniž jí dosud tyto prostředky vrátil, když fakticky zaplatil žalobkyni pouze 18 194 Kč, doručení zesplatnění úvěru žalovanému bylo v řízení prokázáno doručenkou, a to se lhůtou splatnosti do 17. 2. 2022. Předžalobní upomínka ze dne 28. 7. 2022 byla žalovanému zaslána doporučeně dne 28. 7. 2022. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých