19 C 249/2022-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 980 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce (dále jen smlouva). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 5 400 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách, s datem poslední splátky dne 1. 8. 2021, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení. Žalovaná uhradila na dlužnou částku 6 800 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne 27. 7. 2022, žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila. 2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila k prověření úvěruschopnosti žalované, že již nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud tato skutečnost povede k tomu, že smlouva o zápůjčce je vzhledem k ustanovení § 87 z. č. 257/2016 Sb. neplatná, pak žádá žalobkyně vrátit po žalované bezdůvodné obohacení a úroky z prodlení v zákonné výši, jakož i náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Obě procesní strany daly souhlas s tím, aby soud o věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 5. Soud z listin předložených žalobkyní označenými jako - smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o., výpisy z účtu žalobkyně dokládající zaslání částky 15 000 Kč žalované, předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022, včetně podacího archu, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 25. 5. 2021 částku 15 000 Kč, přičemž tato částka byla žalované poskytnuta na její účet číslo: [bankovní účet] Smlouva o zápůjčce měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou poté, co žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Smlouva o zápůjčce byla žalovanou podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 20 400 Kč, a to nejpozději do 1. 8. 2021, avšak neučinila tak, dále pak je povinna zaplatit žalobkyni také částku 500 Kč jako nákladů za každou písemnou výzvou (dle čl. 2 smlouvy) jako účelně vynaložené náklady. Žalobkyně zaslala obyčejnou poštou žalované celkem 5 výzev k zaplacení jejího dluhu, a to v intervalu od 28. 6. 2021 do 19. 8. 2021, za těchto 5 výzev pak vyúčtovala žalované celkem 2 500 Kč. K dnešnímu dni uhradila žalovaná žalobkyni částku 6 800 Kč Ani přes výzvu žalobkyně dosud žalobkyni ničeho dalšího neuhradila. 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že předmětnou smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Přes tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce si žalobkyně vyžádala od žalované informaci o jejich rodinných, pracovních, příjmových i výdajových poměrech, žalobkyně žádná konkrétní tvrzení, ani důkazy, která by tato tvrzení prokazovala, soudy ani k výzvě nepředložila. Žalobkyně tak neprokázala, že mohla získat objektivní představu o schopnosti žalované úvěr splácet, když neprokázala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované a ani to, jak plní žalovaná své závazky např. z titulu nájemného, plateb za energie, jaké jsou její náklady na dopravu do zaměstnání, jaká je její platební morálka ve vztahu k již poskytnutým úvěrům atd. Soud proto dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná převzala od žalobkyně prostředky ve výši 15 000 Kč, aniž dosud tyto prostředky žalobkyni vrátila, když fakticky vrátila žalobkyni pouze 6 800 Kč. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by se před uzavřením smlouvy o zápůjčce zabývala úvěruschopností žalované s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., podle kterého je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně vyplatila žalované částku 15 000 Kč, přitom žalovaná žalobkyni zaplatila částku 6 800 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku rozdílu ve výši 8 200 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit částku 8 200 Kč. Současně soud dospěl k závěru, že žalovaná je v prodlení se zaplacením této částky od 3. 8. 2022 (počítáno od zaslání předžalobní upomínky dopor