10 C 28/2024-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 712,26 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě dvou smluv o úvěru, uzavřených mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (dále i jen banka), a to konkrétně smlouvy č. , hodnota, (dále smlouva č. , hodnota, ), uzavřené dne 9.8.2021, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v žádosti a ověřenými pracovní smlouvou a výplatními páskami, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 27 888 Kč, z toho 15 000 Kč jako úvěr a 12 888 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok), a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč, a smlouvy č. , hodnota, (dále smlouva č. , hodnota, ), uzavřené dne 24.4.2021, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti stejným výše popsaným způsobem žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 18 592 Kč, z toho 10 000 Kč jako úvěr a 8 592 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok), a to formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni u smlouvy č. , hodnota, částku 9 367,10 Kč jako dlužnou jistinu , částku 7 170,90 Kč jako souhrnný poplatek a dále smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč, která byla mezi stranami ve smlouvě pro případ prodlení sjednána, u smlouvy č. , hodnota, částku 1 699,69 Kč jako dlužnou jistinu , částku 1 242,30 Kč jako souhrnný poplatek a dále smluvní pokutu ve výši 4 232,27 Kč, která byla mezi stranami ve smlouvě pro případ prodlení sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 7.8.2023 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 19.2.2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 11.3.2024, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.4. Listinou označenou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, s datem 9.8.2021, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost , právnická osoba, . s žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 12 888 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, s datem 24.4.2021, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost , právnická osoba, . s žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 592 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smluv prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti převzal. Listinou označenou jako Žádost o úvěr s datem 24.4.2021 s podpisem žalovaného bylo dále prokázáno, že v této žalovaný uvádí své příjmy ve výši 15 640 Kč (zaměstnání) a běžné měsíční výdaje ve výši 8 750 Kč (bydlení, osobní náklady, výživné). Listinou označenou jako Žádost o úvěr s datem 9.8.2021 s podpisem žalovaného bylo dále prokázáno, že v této žalovaný uvádí své příjmy ve výši 11 252 Kč (zaměstnání) a běžné měsíční výdaje ve výši 6 688 Kč (bydlení, osobní náklady, výživné). Z transakční historie právní předchůdkyně žalobkyně k oběma smlouvám bylo zjištěno, že na smlouvu č. , hodnota, bylo zaplaceno 11 350 Kč, na smlouvu č. , hodnota, bylo zaplaceno 15 650 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 2.8.2023, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15.8.2023 vzal soud za prokázané, že se společnost , právnická osoba, . písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 15.8.2023. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 1.11. 2023 včetně podacího lístku z 2.11.2023, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do ,…., bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smluv, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 9.8.2021 a 24.4.2021 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a 10 000 Kč, žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč a 8 592 Kč, a to obojí v 14měsíčních splátkách. V žádosti o úvěr zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil u smlouvy č. , hodnota, částku 11 350 Kč, u smlouvy č. 2 15 650 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obe