10 C 304/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 909,59 Kč společně s kapitalizovanými úroky ke dni zesplatnění ve výši 1 714,64 Kč a spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 909,59 Kč od 29.6.2023 do zaplacení a z částky 1 714,64 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 11.1.2023 do 29.6.2023 z částky 36 909,59 Kč ve výši 2 404,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužného obchodního úroku ke dni 29.6.2023 v částce 150,70 Kč, poplatky ve výši 376 Kč a dílčími poplatky ve výši 2 100 Kč, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru ([název produktu] [anonymizováno]) [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14.9.2020. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za okamžitě splatný kde dni 10.1.2023. Žalovaný celkem zaplatil 34 211,64 Kč, přičemž tyto platby byly částečně započteny dle platební historie doložené žalobkyní a zůstatek v žalované výši včetně úroků žalobkyně požadovala. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 6.11.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 30.11.2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listiny nazvané Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet s datem 14.9.2020, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se elektronicky dne 14.9.2020 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 945,27 Kč včetně pojištění ve výši 94 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.10.2020. Z žádosti o úvěr ze dne 14.9.2020 a výpisu z běžného účtu žalovaného, vedeného u žalobkyně za období 5 – [číslo] je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 27 610 Kč, jiný příjem nemá, výdaje žalovaného v žádosti nebyly vůbec uvedeny, přičemž počáteční a konečný zůstatek na jeho účtech ve výše uvedeném období byl záporný, a dne 14.9.2020 byla na jeho účet převedena částka 49 000 Kč. Z listiny nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 12.1.2023, má soud v řízení za to, že banka prohlásila úvěr ke dni 10.1.2023 za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, že dlužnou částku má žalovaný zaplatit do 26.1.2023. Z listiny nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 30.6.2023 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 7 dnů od odeslání s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 14.9.2020 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1039,27 Kč včetně pojištění, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.10.2020. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, která tento uvedl v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu za 3 měsíce se záporným zůstatkem. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč a uhradil bance celkem částku 34 211,64 Kč, splácel však nepravidelně, pročež jej původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr ve lhůtě do 26.1.2023. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalovaného v žádosti o úvěr a dále z výpisu jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se