10 C 77/2024-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč (jistina úvěru) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od 10.10.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 258,74 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 771 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 440 Kč, s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaná na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené elektronicky (projevem vůle k uzavření smlouvy verifikační platbou v částce 0,01Kč) dne 11.5.2023, mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně příslušenství do 11.5.2024. Žalovaná však svůj dluh nesplnila, nezaplatila nic, proto právní předchůdkyně žalobkyně vedle dlužné jistiny a poplatků požadovala další plnění specifikovaná výše včetně zákonného úroku z prodlení. Následně pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 a na ní navazujících dokumentů, a to ke dni 5.10.2023 na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 18.3.2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 2.4.2024, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalované převodem na její účet dne 11.5.2023 částku 20 000 Kč, bez jakéhokoliv prověřování úvěruschopnosti žalované, žalovaná nic žalobkyni nevrátila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně z 31.1.2024, na základě které vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku vrátila do 9.2.2024, žalovaná ani přes tuto výzvu nic nezaplatila. Předmětná pohledávka vůči žalované byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy vůbec nezabývala a finanční prostředky žalované poskytla bez jakéhokoliv prověřování platební schopnosti žalované. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy vůbec, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána.10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč, přitom žalovaná žalobkyni nezaplatila nic, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila právě o částku 20 000 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit tuto částku a pro další plnění z předmětné smlouvy byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela.11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 70 %, neboť z původně žalované částky 28 610,56 Kč bylo žalobkyni vyhověno v částce 20 000 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 30 %, proto má žalobkyně právo na 40 % nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady řízení představují částku 2 270 Kč, 40 % z této částky činí 908 Kč, proto soud zavázal žalovanou k úhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.