13 C 3/2024-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 32 588,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, ., dne 23. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do 23. 6. 2022, a to spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za možnost hotovostních splátek ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 27 888 Kč a žalovaná jí měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když na tento uhradila celkem 4 300 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, nárokuje žalobkyně vedle úroku a úroku z prodlení také smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Před podání žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem, odeslaným dne 2. 11. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovanou poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 22. 4. 2021, kde žalovaná uvedla, že je od 4. 4. 2020 zaměstnána u , jméno FO, , IČ , IČO, , že výše jejich měsíčních příjmů činí celkem 18 116 Kč, výše jejich měsíčních výdajů činí 8 074 Kč, a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení od zaměstnavatele.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 23. 4. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila. Dopisem ze dne 15. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 2. 8. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou dne 2. 11. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádosti o úvěr ze dne 22. 4. 2021 vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána a jejím jediným příjmem je mzda ve výši 18 116 Kč měsíčně. Je rozvedená, bydlí v nájmu, nežije ve společné domácnosti s jinou osobou a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedla, že její celkové měsíční náklady činí 8 074 Kč (z toho na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši 1 214 Kč). Žalovaná měla spolu s žádostí o úvěr věřiteli předložit potvrzení zaměstnavatele (tato listiny nebyla soudu předložena, ačkoliv usnesením ze dne 3. 1. 2024 soud žalobkyni uložil předložit listiny, ze kterých bylo vycházeno při hodnocení úvěruschopnosti žalované). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil podle žalobních tvrzení celkem 4 300 Kč, když tato částka nebyla v řízení rozporována.5. Na základě tohoto skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr sice vyplývá, že žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně poskytnout potvrzení zaměstnavatele osvědčující výši jejího příjmu, ovšem žalobkyně tuto listinu soudu nepředložila a její existenci tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala výši skutečných výdajů žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající mu z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední p