13 C 6/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 21 559,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, ., dne 17. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit, a to spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradou za možnost hotovostních splátek ve výši 2 160 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 22 302 Kč a žalovaná jí měla uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poslední splátku byla žalovaná povinna uhradit do 17. 1. 2023. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když na tento uhradila celkem 8 100 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, nárokuje žalobkyně vedle úroku a úroku z prodlení také smluvní pokutu ve výši 7 357,12 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Před podání žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem, odeslaným dne 2. 11. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovanou poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 17. 11. 2021, kde žalovaná uvedla, že je od 6. 10. 2020 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , že výše jejich měsíčních příjmů činí celkem 21 904 Kč, výše jejich měsíčních výdajů činí 15 290 Kč, a že má vlastní bydlení.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 17. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 609 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila. Dopisem ze dne 15. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 2. 8. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou dne 2. 11. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádosti o úvěr ze dne 17. 11. 2021 vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána na dobu určitou (do 31. 12. 2022) a jejím jediným příjmem je mzda ve výši 21 904 Kč měsíčně. Je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v ve vlastním bydlení a má bankovní účet. Dále uvedla, že její celkové měsíční náklady činí 15 290 Kč (z toho na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 12 290 Kč). V žádosti je uvedeno, že žalovaná měla věřiteli k doložení svého příjmu předložit „jiný doklad“, který ovšem není blíže specifikován. Ačkoliv žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 1. 2024 vyzvána k předložení listin, ze kterých bylo vycházeno při hodnocení úvěruschopnosti žalované, žádné takové listiny soudu nepředložila. Podle žalobních tvrzení, zaplatila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem 8 100 Kč (transakční historie), když tato částka nebyla v řízení rozporována.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.13. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr sice vyplývá, že žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně doložit své příjmy jakousi nespecifikovanou listinou, ovšem žalobkyně tuto listinu soudu nepředložila a její existenci tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala výši skutečných výdajů žalované, nebo že by na základě konkrétních podkladů (např. výpisů z účtu) hodnotila její celkovou majetkovou situaci. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle §