15 C 186/2024-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala žalobou došlou k soudu 17. 7. 2024 stanovení povinnosti žalovaným v rozsahu, že žalovaní jsou povinni se zdržet veškerých zásahů do nerušeného průchodu a průjezdu žalobkyně přes pozemky parc. , číslo, , parc. , číslo, , parc. , číslo, , parc. , číslo, , parc. , číslo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu , název, , katastrální pracoviště , adresa, a, že žalovaní jsou povinni odstranit zábranu – řetěz, který je umístěn na pozemku parc. , číslo, zapsáno na LV č. , číslo, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u Katastrálního úřadu , název, , katastrální pracoviště , adresa, s odůvodněním, že je výlučnou vlastnicí následujících nemovitostí: pozemek parc.č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , číslo, , stavba pro rodinnou rekreaci, pozemek parc., číslo, , pozemek parc., číslo, a pozemek parc., číslo, vše vedeno na LV č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , u Katastrálního úřadu , název, , katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „Dotčené nemovitosti“).Žalovaná 1 a žalovaný 2 mají ve spoluvlastnictví následující nemovitosti: pozemek parc., číslo, , pozemek parc., číslo, , pozemek parc.č, číslo, , pozemek parc., číslo, pozemek parc., číslo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u Katastrálního úřadu , název, , katastrální pracoviště , adresa, , na nichž se nachází účelová komunikace, která je z větší části zpevněná (dále jen „Příjezdová cesta“).2. Dotčené nemovitosti nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví rodiče žalobkyně, tj. paní , jméno FO, , RČ: , RČ, , trvale bytem , adresa, RČ: , RČ, , trvale bytem , adresa, (otec je v současné době již po smrti), a to na základě kupní smlouvy ze dne 23.9.1986. Následně na základě kupní smlouvy ze dne 28.4.1999 nabyli od původního vlastníka Příjezdové cesty pozemek parc. č. parc., číslo, za účelem vystavění parkovacích stání. Po smrti pana , jméno FO, , paní , jméno FO, Dotčené nemovitosti darovala žalobkyni na základě darovací smlouvy ze dne 14.1.2022. Žalobkyně je tak v současné době výhradní vlastnicí Dotčených nemovitostí.3. Rodina žalobkyně má Dotčené nemovitosti ve vlastnictví již 38 let a nikdy předchozí vlastníci ani současní vlastníci Příjezdové cesty, tj. žalovaní neměli s užíváním Příjezdové cesty ze strany rodiny žalobkyně žádný problém, nevyslovili ani náznak nesouhlasu. Užívání Příjezdové cesty tak bylo bezproblémové a nerušené. Tím nepochybně došlo k vydržení služebnosti stezky a služebnosti cesty k Příjezdové cestě. Příjezdová cesta ve vlastnictví žalovaných je přitom jedinou přístupovou cestou k Dotčeným nemovitostem, které se nachází v chatovišti, které je jinak obklopeno lesem.4. Až dopisem ze dne 17. 10 .2022 kontaktovala makléřka zastupující žalované žalobkyni s nabídkou „úplatného zřízení věcného břemene sloužících jako příjezdová cesta za jednorázovou cenu 30 000 Kč + 2 000 Kč návrh na katastr nemovitosti“. Zástupkyně žalovaných v tomto dopise přitom výslovně uvádí, že „vlastník příjezdové cesty podáním informace o nabídce možnosti zřízení věcných břemen projevuje zájem na tom, aby byl faktický stav dán do souladu se stavem právním“. Žalobkyně považuje výši úplaty za nepřiměřeně vysokou, navíc s ohledem na to, že celou dobu měla za to, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci a již došlo k vydržení služebnosti stezky a cesty. Žalobkyně považuje za důležité zmínit, že veškerou údržbu Příjezdové cesty si provádějí chataři sami na své náklady a zimní údržbu provádí obec , adresa, .5. Žalobkyně se pokoušela celou věc vyřešit smírně a žalovaným vysvětlit, že požadovaná částka je nepřiměřená. Žalobkyně žalovaným nakonec nabídla jednorázovou úplatu ve výši 15 000 Kč s tím, že uhradí i poplatky za řízení před katastrálním úřadem. Jednání mezi žalobkyní a žalovanými však byla bezvýsledná. Žalovavá 1 žalobkyni informovala, že pokud ji nezaplatí 20 000 Kč, má se obrátit na advokáta, který žalované v této věci zastupuje.6. Dne 1. 7. 2024 žalovaní na Příjezdovou cestu umístili pevnou zábranu s cedulí „Zákaz vjezdu, Soukromý pozemek, Vjezd povolen jen držitelům věcného břemene průjezdu“. Jedině Příjezdová cesta umožňuje žalobkyni přístup k Dotčeným nemovitostem. Zábrana je přitom umístěna u domu žalovaných, kteří nenechají projet nikoho, kdo jim nezaplatil požadovanou částku. S ohledem na věk zejména matky žalobkyně, která v Dotčených nemovitostech ráda pobývala, má žalobkyně obavy, že i kdyby se jim k Dotčeným nemovitostem podařilo dostat, v případě zdravotních komplikací její matky, by se tam přes překážku žalovaných ani nedostala záchranná služba. Žalovaní tak svévolně znemožnili žalobkyni, jakož i dalším sousedům přístup k jejich chatám.7. Žalobkyně se pokoušela několikrát k Dotčeným nemovitostem dostat, avšak vždy jí to žalovaní znemožnili. Naposledy se o to pokusila dne 16. 7. 2024, kdy ji cestu zastoupila žalovaná 1 se svým přítelem, který byl na žalobkyni agresivní, a proto žalobkyně přivolala Policii České republiky.8. Žalobkyni je tedy v současné době znemožněno jakkoli využívat Příjezdovou cestu, která je jediná možná, aby se dostala k Dotčeným nemovitostem. Není pochyb o tom, že žalovaní budou v šikaně žalobkyně jakož i dalších chatařů pokračovat. Chataři jsou ve většině případů starší lidé, kteří se v klidu chtějí dostávat na své chaty a nemají sílu se žalovanými přetahovat u soudu. Někteří proto již žalovaným nesmyslně vysokou částku zaplatili.9. Dne 8. 7. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně právnímu zástupci žalovaných do datové schránky (právnímu zástupci doručeno ve stejný den) a do e-mailu právního zástupce předžalobní výzvu, kde je vyzvala, aby se zdrželi veškerých zásahů do nerušeného výkonu držby práva cesty a stezky po Příjezdové cestě a jakéhokoliv zamezování či omezování přístupu žalobkyně k Dotčeným nemovitostem, tj. zejména okamžité odstranění pevné překážky. Do dnešního dne však žalovaní ani jejich právní zástupce na výzvu nijak nereagovali.10. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že žalobkyně, jakož i její právní předchůdci, tj. její rodiče Příjezdovou cestu bez jakýchkoli omezení užívali k tomu, aby se dostali k Dotčeným nemovitostem chůzí a autem bez toho, aniž by s tím kdokoli z vlastníků Příjezdové komunikace vyslovil nesouhlas, a to do roku 2022, kdy žalovaní začali požadovat za užívání Příjezdové cesty úplatu. Na základě dlouholetého užívání Příjezdové cesty tak došlo k vydržení věcného břemene služebnosti cesty a stezky. Užívání Příjezdové cesty tak bylo bezproblémové a nerušené nejméně po dobu 36 let. Ostatně sami žalovaní v dopise ze dne 17. 10. 2022, který žalobkyni zaslala makléřka žalovaných, uznávají faktickou existenci práva žalobkyně ve formě služebnosti stezky a cesty.11. Podle § 1003 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), držbu není oprávněn nikdo svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Nikdo tedy není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Pokud tak učiní (a nemá oprávnění do držby zasáhnout), „vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu“Popisované znemožnění užívání Příjezdové cesty je přímo učebnicovým příkladem předpokladem podání této žaloby, jak potvrzuje právní doktrína i soudní praxe: „Znemožnění či podstatné ztížení užívání může, při zohlednění intenzity a obvyklosti rušitelova jednání, též představovat rušení držby práva k věci, např. jde-li o zablokování vstupu či příjezdu…“„Žalobkyni svědčilo právo poslední pokojné držby práva užívání předmětného pozemku a toto právo následně žalovaná narušila tím, že znemožnila žalobkyni přístup a příjezd ke vstupu do jejího domu a k jejím pozemkům tím, že zřídila novou bránu v přední části příjezdové cesty. Tím žalovaná vypudila žalobkyni z dosavadní držby užívání přístupové cesty…“ (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2022, č.j. 57 Co 276/2022-51).Žalobkyně prokazuje existenci držby sporné cesty ve formě pokojného užívání cesty za účelem příchodu a příjezdu k Dotčeným nemovitostem. V řízení o žalobě z rušené držby se přitom existence věcného práva neprokazuje (k tomu viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2463/21). Žalobkyně dále prokazuje rušení žalovanými i reálnou hrozbu, že toto rušení bude pokračovat i v budoucnosti.Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo žalovanými znemožněno se k Dotčeným nemovitostem dostávat ode dne 1. 7. 2024 (ve stejný den se o tom žalobkyně dozvěděla), podává žalobkyně tuto žalobu v zákonem stanovené subjektivní lhůtě šesti týdnů ve smyslu § 1008 odst. 1 OZ.S ohledem na shora uvedené žalobkyni svědčí právo poslední pokojné držby práva užívání Příjezdové cesty a toto právo žalovaní narušili tím, že znemožnilo žalobkyni přístup a příjezd k Dotčeným