41 C 5/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že na základě návrhu označeného jako „Žádost o poskytnutí osobního úvěru” č. , číslo, uzavřel žalobce s žalovaným dne 5. 2. 2020 Smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva”), jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout neúčelový úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník (jeho podstatné výňatky však tvoří samotná Smlouva), Oznámení o úrokových sazbách, , právnická osoba, podmínky (dále jen „VOP”) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen „ÚP”). Ve Smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobce poskytne žalovanému způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 35.000 Kč (dále jen „Úvěr”). Před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru/zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se zavázal Úvěr čerpat jednorázově do 19. 2. 2020 a splatit jistinu Úvěru nejpozději k 20. 1. 2025 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny Úvěru. Doba trvání Úvěru byla stanovena na 60 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 12,90 % p.a., hodnotou RPSN 14,43 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 805 Kč. Od 20. 3. 2020 pak byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu Úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny Úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny Úvěru a nesplacených úroků. Vzhledem k tomu, že je žalovaný nekontaktní, není pro žalobce objektivně možné zjistit, zda žalovaný nepřestal hradit např. v důsledku vzniku plné invalidity nebo DPN. Žalovaný vyčerpal částku Úvěru dne 5. 2. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto omisivním právním jednáním se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého Úvěru řádně a včas. , právnická osoba, s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobce zaslal žalovanému dne 19. 4. 2023 dopis nadepsaný jako „Výzva k okamžitému splacení dluhu” (dále jen „Výzva”), kde žalovaného informoval, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobce ve Výzvě stanovil lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 7. 6. 2023. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 23.147,02 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny Úvěru ve výši 20.513,02 Kč a úvěrové poplatky ve výši 2.634 Kč. Samotný sazebník je nedílnou součástí smlouvy o úvěru, kdy podpisem dané smlouvy žalovaný potvrdil, že se seznámil s obsahem a významem dokumentů, jež jsou její součástí, a výslovně s nimi souhlasí (str. 5). Povinnost k placení cen a k úhradě nákladů žalovaného vyplývá také z čl. 24 odst. 24.1 VOP, kde je uvedeno „Klient je povinen platit Bance ceny a další úhrady za poskytované Bankovní služby a za úkony s Bankovními službami souvisejícími, které Banka účtuje v souladu se Sazebníkem účinným v době poskytnutí dané Bankovní služby nebo provedení úkonu, pokud se Klient s Bankou nedohodne jinak. Klient je povinen platit účtované ceny řádně a včas.“ Podkladem pro výpočet úvěrových poplatků je Historický výpis k tomuto Úvěru ze dne 23. 6. 2023. Celková částka za veškeré neuhrazené poplatky tedy činí žalovaných 2.634 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny Úvěru, kdy poslední splátku žalovaný uhradil dne 9. 8. 2022. Žalobce výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 10. 8. 2022, do vydání historického výpisu, tj. do 23. 6. 2023. Žalovanému byla dne 11. 7. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 18. 7. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, včetně Podmínek a Sazebníku soud zjistil, že dne 5. 2. 2020 uzavřela banka s žalovaným úvěrovou smlouvu na částku 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 805 Kč. Výpisem z účtu žalobce prokázal, že žalovaný úvěr čerpal a v rozporu se smluvním ujednání dlužnou částku nesplácel, ocitnul se v prodlení s více než dvěma splátkami a žalobce tak v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný dopisem ze dne 19. 4. 2023, jak bylo prokázáno Výzvou k okamžitému splacení úvěru s poštovní doručenkou. Výpisy z běžného účtu zobrazující příjmy i výdaje žalobce prokázal, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce.5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 35.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Před uzavřením smlouvy banka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů