10 C 112/2025-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 22 480 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II., tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 14.6.2024, mezi žalobkyní a žalovaným, dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatků do 28.6.2024, následně prodlouženo do 30.7.2024. Na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr dne 14.6.2024 převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr ani poplatek nevrátil, proto žalobkyně požadovala dále smluvní pokutu, která byla v důsledku prodlení žalovanému mezi stranami sjednána ve výši 0,1 % denně z jistiny a tuto žalobkyně požadovala za období od 31.7.2024 do 25.2.2025 v celkové výši 3 150 Kč. Z důvodu prodlení požadovala dále žalobkyně zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětného úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin nazvaných Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s datem 14.6.2024 a Dodatek s datem 24.7.2024, Profil klienta a z potvrzení , právnická osoba, , bylo zjištěno, že žalovaný prostřednictvím registrace na internetových stránkách žalobkyně požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal vrátit ve výši do 28.6.2024 s tím, že vyplnil při registraci údaje ke své osobě, email, mobil, měsíční příjem ze zaměstnání, závazky bez bližší specifikace. Z potvrzení banky bylo dále zjištěno, že žalovanému došla na jeho účet dne 14.6.2024 částka 15 000 Kč. Z předžalobní upomínky z 16.1.2025 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky z předmětné smlouvy.4. Soud dospěl ke zjištění skutkového závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 14.6.2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatků. Před poskytnutím úvěru vycházela žalobkyně z údajů o příjmech a výdajích, které uvedl žalovaný, přičemž žalobkyně si uváděné příjmy ani výdaje neověřila. Žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, když žalobkyně vůbec neověřovala příjmy ani výdaje žalovaného a právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 15 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni tuto částku vrátit, proto soud v této části žalobě vyhověl a pro další smluvní plnění žalobu zamítl. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu i ve vztahu k úroku z prodlení zamítl.11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy úspěch žalobkyně včetně příslušenství byl srovnatelný s úspěchem žalovaného s ohledem na neúspěch i v části příslušnství, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.