12 C 124/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena společnosti , právnická osoba, ., následně společnosti , právnická osoba, a poté na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná na dluh z úvěrové smlouvy nezaplatila ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem ze dne 10. 12. 2023, kdy žalovaná na toto nijak nereagovala.2. V reakci na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované a označila k nim důkazy, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do smluvního úroku a částečně i zákonného úroku z prodlení. V rozsahu tohoto zpětvzetí proto soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. (výrok I).3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s celkovými náklady ve výši 8 640 Kč, a to vše ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná však úvěr neplatila řádně a včas, kdy na úvěr nebylo uhrazeno ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, . a následně byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne postoupila žalobkyni (3x smlouva o postoupení pohledávek) o čemž byla žalovaná informována. (dopis ze dne 6. 2. 2020) Předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 11 600 Kč. Celkové měsíční výdaje uvedla ve výši 24 200 Kč. Příjem celé domácnosti uvedla ve výši 35 600 Kč, počet vyživovaných osob uvedla 2 s tím, že bydlí v nájmu. Z výpisu z účtu za období července 2016 plyne, že příjmy žalované (cca. 12 000 Kč) převýšily její výdaje.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované pouze z jediné výplatní pásky, kde navíc měsíční výdaje žalované převýšily její příjmy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyhověla výzvě soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v reakci na uvedenou výzvu vzala žalobu částečně zpět, soud žalobkyni již opětovně k doplnění tvrzení nevyzýval a dospěl k závěru, že povinnost ověřit úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, jelikož jejím důvodem je rozpor se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.12. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, neboť pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.14. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).15. Vzhledem k tomu, že co do jistiny žalované pohledávky byla žalobkyně zcela úspěšná, přiznal jí soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v plné výši, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 částku 300 Kč. Za dva úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění) tak žalobkyni náleží náhrada ve výši 600 Kč. Za úkon podání žaloby učiněný po 1. 1. 2025 pak žalobkyni náleží náhrada ve výši 400 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve znění do 31. 12. 2024 a.t. a 14b odst. 5 písm. AT ve znění od 1. 1. 2025 (3 x 100 Kč) a 21 % DPH (počítáno ze základu 1 300 Kč) ve výši 273 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tak či