14 C 165/2025-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 19. 5. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 87 500 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o podnikatelském úvěru.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 8. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně.Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o úvěru, dokladů o transakcích, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání.Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 22. 10. 2024 smlouva o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 50 000 Kč se splatností do 30.12.2024. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení s úhradou úvěru, dle smlouvy byl povinen zaplatit za prodlení jakékoli splátky 500 Kč. V prodlení byl s úhradou 5 splátek, proto dluží z tohoto důvodu žalobkyni 2 500 a jistinu ve výši 50 000 Kč, neboť ničeho nezaplatil. Smlouva byla uzavřena distančně, za verifikační platby žalovaného. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost, ani pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku.Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu.Soud nárok žalobkyně posoudil z titulu smlouvy a o podnikatelském úvěru podle § 2395 občanského zákona a dovodil, že žalobkyně má nepochybně právo na zaplacení částky 50 000 Kč, tedy prostředků, které žalovaný vyčerpal na základě smlouvy a nevrátil, když porušil splátkový kalendář. Současně má právo na zaplacení sankce za nedodržení splátky, jak se na tom účastníci ve smlouvě domluvili, tj. v případě prodlení 5 splátek, částku 2 500 Kč, dohromady částky ve výši 52 500 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení od 31.12.2024, tj. po splatnosti úvěru. Na druhé straně soud nepovažuje za důvodný nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč. Byť rozsah tohoto poplatku, který fakticky představuje obchodní úroky a zisk z úvěru, si strany ve smlouvě ujednaly, soud ve smyslu ust. § 580 občanského zákona považuje vzhledem k rozsahu poplatku tento nárok za nemravný. Jedná se o poplatek, který odpovídá 70 % úrokové sazbě, která mnohonásobně převyšuje úroky, za které jsou bankovními institucemi poskytovány podnikatelské úvěry. Za této situace ujednání smlouvy o poplatku ve výši 35 000 považuje soud za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 občanského zákona a pro tento nedostatek žalobě v této části nevyhověl a žalobu zamítl.Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně neúspěšná, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.