8 C 135/2025-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným vůči žalobkyni a doručené dne , datum, je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl od , datum, zaměstnancem žalobkyně v pozici elektromontér. Dne , datum, žalovaný doručil žalobkyni výpověď z pracovního poměru a dne , datum, doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které odůvodnil nevyplacením části mzdy. Žalobkyně připustila, že žalovanému původně nevyplatila pohyblivou část mzdy za měsíc únor 2025, posléze však tento závěr přehodnotila a žalovanému byla pohyblivá část mzdy za měsíc únor vyplacena po odečtení zákonných odvodů a daně, a to dne 9. 4. 2025. Důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce dle žalobkyně nebyl naplněn, neboť ve lhůtě 15 dnů od uplynutí období splatnosti mzdových nároků za únor 2025, byly všechny mzdové nároky žalovaného uspokojeny. Žalovaný proto k okamžitému zrušení pracovního poměru přistoupil bez zákonného důvodu.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nerozporoval, že pohyblivá část mzdy za měsíc únor 2025 mu byla doplacena 9. 4. 2025. Namítal však, že se tak stalo po více než 15 dnech od počátku měsíce, ve kterém byla splatná. Je přesvědčen, že patnáctidenní lhůta pro doplacení mzdy se na daný případ nevztahuje, protože ze strany zaměstnavatele šlo o vědomé a účelové krácení mzdy, na kterou mu vzniknul nárok. Dle jeho názoru proto zákon nebrání zaměstnanci ukončit pracovní poměr okamžitě, pokud je zjevné, že porušení povinností je úmyslné.3. Soud povedl důkaz listinami, a to pracovní smlouvu ze dne , datum, a , datum, , výpovědí z pracovního poměru ze dne , datum, , mzdovým výměrem z 1. 8. 2024, výpisem z SMS zpráv ze dne 17. 3. 2025, okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne , datum, , výzvou k nástupu do zaměstnání z 10. 4. 2025, potvrzením o provedení transakce a výplatními páskami žalovaného za srpen, září a prosinec 2024. Z těchto listin a shodných tvrzení účastníků vzal za prokázaný skutkový stav, dle kterého byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně od , datum, s pracovním poměrem původně uzavřeným na dobu jednoho roku a následně změněným na dobu neurčitou. Mzdovým výměrem za dne 1. 8. 2024 byla žalovanému stanovena mzda ve výši 33 600 Kč měsíčně s pohyblivou částí mzdy ve výši 8 400 Kč měsíčně za předpokladu splnění všech úkolů související s pracovním zařazením a úkolů stanovených nadřízeným. Dne 25. 2. 2025 žalovaný doručil jednateli žalobkyně písemnou výpověď z pracovního poměru, ve které odkazoval na ustanovení § 50 odst. 3 zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s touto výpovědí se žalobkyně rozhodla nevyplatit žalovanému pohyblivou složku mzdy, což bylo žalovanému sděleno SMS zprávou ze dne 17. 3. 2025. Následně zaměstnavatel změnil své stanovisko a žalovanému tuto pohyblivou složku, po odečtení zákonných odvodů a daně vyplatil dne 9. 4. 2025. Ještě před tímto vyplacením, dne , datum, žalovaný doručil jednateli žalobkyně písemné vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru, které odůvodnil tak, že mu zaměstnavatel neoprávněně a bez předchozího oznámení krátil mzdu (pohyblivou složku), která mu podle pracovní smlouvy a mzdového výměru náležela, přičemž krácení mzdy bylo výslovně odůvodněno podáním výpovědi, což je v rozporu s § 16 zákoníku práce a porušuje povinnost zaměstnavatele řádně informovat zaměstnance o mzdě dle § 113 zákoníku práce, čímž došlo k závažnému porušení zákonných povinností ze strany zaměstnavatele. Po vyplacení původně krácené pohyblivé složky mzdy žalobkyně dne 10. 4. 2025 vyzvala žalovaného k nástupu do práce s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným považuje za neplatné, neboť je v rozporu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.4. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu, anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).5. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jeho složku.6. Z výše uvedených ustanovení zákoníku práce je patrno, že základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je skutečnost, že se mzda nebo plat nebo náhrada mzdy nebo platu, případně jakékoliv jejich části staly splatnými a že od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů.Okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným mělo písemnou formu, bylo odůvodněno neoprávněnému krácení mzdy o pohyblivou složku dle mzdového výměru a bylo doručeno žalobkyni dne 24. 3. 2025. Ve skutkovém vymezení důvodu není specifikováno, ve kterém měsíci měla být žalovanému neoprávněně krácena mzda, nicméně soud má za to, že výkladem lze dovodit, že mělo jít o krácení pohyblivé složky mzdy za měsíc únor 2025, což bylo oběma účastníkům známo, jak vyplývá z jejich SMS korespondence. Soud tedy dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru splňuje věcné a formální podmínky uvedené v § 60 zákoníku práce, avšak nebyly naplněny důvody pro okamžité zrušení pracovní poměru, které je upraveno v ustanovení § 56 odst. 1 na písmeno b) zákoníku práce. Dle tohoto ustanovení je možno přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru pouze tehdy, kdy mzda, v daném případě za měsíc únor 2025, se stala splatnou a od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů. V souladu s výše citovaným ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce se mzda za únor 2025 stala splatnou až 31. 3. 2025, tedy až poté, co žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru doručil zaměstnavateli. Z toho je patrno, že nebyla splněna základní podmínka pro tento způsob okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, a proto je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, neplatné.7. S ohledem na výše uvedený závěr je nerozhodné, zda žalobkyně nevyplatila zmiňovanou pohyblivou část mzdy úmyslně či nikoliv, a proto soud neprovedl navržený důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, . Za situace, kdy žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru ještě před splatností nevyplacené části mzdy je nadbytečné zabývat se argumentací žalovaného, která se týká lhůty 15 dnů od termínu splatnosti. Nicméně ani v tomto případě nelze souhlasit se stanoviskem žalovaného, že zmiňovaná lhůta 15 dnů po splatnosti mzdy se vztahuje pouze na nevyplacení mzdy nebo její části nedopatřením. Smyslem ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je chránit zaměstnance za situace, kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu, a to bez ohledu na to, zda není schopen plnit své závazky, či zda schopen plnit je, ale není ochoten toto právo zaměstnance uspokojit. Ve všech těchto případech je však možno přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru až po uplynutí 15 dnů od termínu splatnosti této mzdy.8. Protože byla žalobkyně ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za čtyři úkony právní služby po 3 700 Kč (§ 9 odst. 3 advokátního tarifu), představující přípravu za převzetí zastoupení, podání žaloby, písemné podání ze dne 15. 7. 2025 a účast na jednání dne 28. 8. 2025, 4x režijní paušál po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas při cestě advokáta k jednání představující dvě půlhodiny po 150 Kč a náklady na cestovné advokáta z , adresa, a zpět 48,4 km osobním vozidlem s průměrnou spotřebou 5,3 l motorové nafty na 100 km, což při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 34,70 Kč a paušální sazbě 5,80 Kč za ujetý km činí 370,94 Kč. Po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč činí tyto náklady celkem 22 897,84 Kč.