8 C 267/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 6 852,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 705,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 852,59 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 6 852,59 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení. Dále se domáhala zaplacení částky 5 290,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 580,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 290,09 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, úroku z prodlení ve výši 11 % ročně z částky 5 290,09 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, se sídlem v Praze, s žalovanou uzavřel dne 13. 12. 2007 smlouvu o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku uhradit v pravidelných týdenních splátkách s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 18. 12. 2008. Žalovaná uhradila na tento závazek pouze 250 Kč a dluží na jistině 6 852,59 Kč. Dne 26. 9. 2007 byla uzavřena mezi stejnými účastníky další smlouva o půjčce, dle které tento právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto půjčku uhradit v pravidelných týdenních splátkách s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 1. 10. 2008. Žalovaná uhradila na tento dluh celkem částku 2 900 Kč a dluží na jistině 5 290 Kč. , právnická osoba, postoupila tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z předložených listin, a to smlouvy o půjčce ze dne 13. 12. 2007 a ze dne 26. 9. 2007 včetně smluvních podmínek, oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k plnění ze dne 23. 6. 2025 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, se sídlem v Praze uzavřel s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, a to dne 13. 12. 2007 a dne 26. 9. 2007, jejíž součástí byly tzv. smluvní podmínky. Na základě první smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 11 872 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 4 872 Kč v 23 pravidelných týdenních splátkách po 224 Kč. První splátka byla splatná sedmá den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Na základě druhé smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala opět uhradit celkovou částku ve výši 11 872 Kč vypočtenou jako součet půjčené částky a souhrnného poplatku ve výši 4 872 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 224 Kč. Žalovaná půjčku nesplácela řádně a celkem právnímu předchůdci žalobkyně uhradila na první (v pořadí) zápůjčku 2 900 Kč a na druhou 250 Kč. Výzvou ze dne 23. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky do 8. 7. 2025. Přes tuto výzvu žalovaná neuhradila žalobkyni na žalovanou částku ničeho.4. Na smlouvu o půjčce je nutno aplikovat ustanovení § 657 a následující zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a rovněž zákon č. 321/2001 o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž v souladu se zjištěními, které jsou konstatovány ve výše uvedeném skutkovém stavu, je možno učinit závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., přičemž předmětná smlouva obsahuje i všechny podstatné náležitosti, které jsou uvedeny v § 4 zákona č. 321/2001 Sb.5. Soud se dále zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. souhrnném poplatku. Dle závěru soudu souhrnný poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnil tedy funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Tato skutečnost musela být zřejmá rovněž žalované, která smlouvu uzavírala, neboť tuto smlouvu uzavírala s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že tento podnikatel byl založen za účelem zisku, který, aniž by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna), by jinak z předmětného případu generován nebyl. S ohledem na dobu splatnosti obou půjček představující 53 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu pevnému úroku přesahujícímu více než 65 % jistiny, což je odměna nepřiměřeně vysoká, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok u obou smluv pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu tzv. souhrnného poplatku nevzniklo.6. Dle § 41 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.7. Smlouva o půjčce je neplatná pouze v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a jeho předmětem podnikání v době uzavření obou smluv o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, je tedy zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) ani jednu z těchto smluv o půjčce neuzavřeli, přičemž tyto okolnosti musely být zřejmé i žalované. Na základě toho učinil soud závěr, že v těchto konkrétních případech částečná neplatnost ujednání o úrocích (souhrnný poplatek), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo.8. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o půjčce vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle této neplatné smlouvy dostal. Žalovaná obdržela dle smlouvy ze dne 13. 12. 2007 finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátila částku 250 Kč. Je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 6 750 Kč. Dle smlouvy ze dne 26. 9. 2007 obdržela 7 000 Kč a vrátila 2 900 Kč, je proto povinna vrátit 4 100 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 23. 6. 2025, dle něhož měl být dluh uhrazen do 8. 7. 2025. Od následujícího dne je proto žalovaná v prodlení se zaplacením částky 6 750 Kč a 4 100 Kč a dle § 1970 občanského zákoníku ji soud zavázal žalobkyni zaplatit i úroky z prodlení z těchto částek, které činí 11,50 % ročně od prvního dne prodlení do zaplacení. Protože ke dni rozhodování soudu nezaplatila žalovaná na žalovanou částku ničeho, bylo žalobě částečně vyhověno (výrok odst. I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.9. Protože procesní úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jejich procesnímu neúspěchu (zejména s ohledem na kapitalizované příslušenství), rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, neboť soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč a žalobkyně zaplatila 800 Kč.