12 C 304/2025-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 096,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 10. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, , na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 18 191 Kč. Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 877 Kč měsíčně počínaje 15. 11. 2023, kdy měl takto vrátit celkem částku 20 647 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když uhradil toliko 4 splátky v celkové výši 12 056,65 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného mu pak dále byly účtovány poplatky. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a lustrací ve veřejných rejstřících. Zbývající část dluhu žalovaná neuhradil ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2023, dopisu s oznámením o odstoupení od smlouvy ze dne 3. 3. 2025, výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 5. 2025 včetně podacího archu ze dne 29. 5. 2025.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 18 191 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost porovnáním tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, přičemž ničím neověřovala tvrzené příjmy a výdaje a vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Tedy neprověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 30. 10. 2023 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 191 Kč a žalovaný vrátil pouze 12 056,65 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 134,35 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 5. 2025, který mu byl doručován dne 29. 5. 2025 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. 3. 6. 2025 a sedmidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 10. 6. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 11. 6. 2025 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože úspěch každého z účastníků v zásadě odpovídá jeho neúspěchu, postupoval soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.