14 C 335/2025-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 18. 11. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 2025 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky, seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dokladu o transakcích, předžalobní výzvě a dokladu o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 8. 7. 2022. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za předchozího ověření totožnosti a verifikační platby. Na základě úvěrové smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností 8. 7. 2024. Úvěr byl poskytnut platbou 5 000 Kč ze dne 8. 7. 2022, platbou 2 000 Kč ze dne 8. 7. 2022, platbou 3 000 Kč ze dne 9. 7. 2022 a platbou 2 000 Kč ze dne 9. 7. 2022, dohromady 12 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného. Žalovaný se ocitl v prodlení úhradou úvěru, na upomínky nereagoval, a proto došlo k zesplatnění úvěru podle Všeobecných obchodních podmínek k datu 13. 10. 2022. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozporem věci I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zejména v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ani převzetí finančních prostředků. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smluv o postoupení pohledávky, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná, soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit13. V projednávaném případě Po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dovodil, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu.14. S ohledem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 7. 2022 soud nárok posoudil nejen podle občanského zákona č. 89/2012 Sb., ale zejména podle zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 29. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila ani neprokazovala, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně zabýval úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, soud dovodil, že úvěrující společnost porušila příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, k němuž je soud oprávněn přihlížet i bez návrhu, soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, nároky proto posoudil nikoliv z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, potažmo podle bezdůvodného obohacení podle občanského zákona, ale ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.15. V průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný měli úmysl uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, tato byla v průběhu řízení soudu předložena a z ní je zřejmé, že úvěrující společnost žalovanému vyplatila finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, jak rovněž vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru, pokud žalovaný doposud ničeho na jistinu úvěru nezaplatil, zcela nepochybně dluží žalobkyni na neuhrazené jistině 12 000 Kč, soud proto vyhověl žalobě v rozsahu částky 12 000 Kč a žalobkyni přiznal právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12 000 Kč. Tento nárok neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako vypořádání vzájemných nároků úvěrující společnosti, respektive právního nástupce a žalovaného. Vzhledem k tomu, že úvěrující společnost porušila ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy se řádně a dostačujícím způsobem nezabývala úvěruschopnosti žalovaného. V tomto směru žádná skutková tvrzení soudu neposkytla, nepředložila žádné důkazy, porušila zákon o spotřebitelském úvěru, a proto ve zbytku soud žalobě nevyhověla a výrokem II žalobu zamítl, nepřiznal jí právo ani na zaplacení zákonných úroků z prodlení, a to s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, dle kterého až v řízení vyvolaném žalobou o zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, se zkoumají schopnosti a možnosti žalovaného. Tento dle Nejvyššího soudu tak doposud není v prodlení, a proto žalobkyně nemá právo na zákonné úroky z prodlení, jak je tomu při vypořádání nároků z titulu bezdůvodného obohacení. Z důvodu shora uvedených soud výrokem II ve zbytku žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.16. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a 200 Kč, celkem 1 000 Kč a dále odměna právního zastoupení podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon po 400 Kč, celkem za 3 úkony 1 200 Kč (za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu), 3 režijní paušály + DPH ve výši 315 Kč, dohromady 2 815 Kč, tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.