18 C 23/2025-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 49 923,20 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která souhlasila s rozhodnutím bez jednání.3. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník, soud zjistil a má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaný uzavřeli dne 15. 7. 2021 smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 70 000 Kč, převodem na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet, při úrokové sazbě 12,75 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách, včetně sjednaných poplatků. Žalovaný porušil sjednané podmínky smlouvy, sjednané splátky nehradil včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 13. 9. 2024, po výzvě žalovanému učiněné prostřednictvím Oznámení žalovanému. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr Výpisy z rejstříků, Výpisy z účtu žalovaného, jak běžného, tak úvěrového, Platební historií a porovnala je s Informacemi, které jí poskytl žalovaný v Žádosti o úvěr ze dne 15. 7. 2021, včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Příjmy a výdaje žalovaného nacházející se na účtech srovnala s údaji žalovaným poskytnutými v rámci Žádosti o úvěr a následně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti prostřednictvím svého Interního systému pro tyto účely, kdy poté stanovila konkrétní výši úvěru a výši pravidelné měsíční splátky tohoto úvěru, odpovídající celkově zjištěné majetkové situaci žalovaného. Z Upomínek soud zjistil, že byl žalovaný několikrát upomínám k úhradě svého dluhu vůči právní předchůdkyni žalobkyně, následně i vůči samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena, jak vyplynulo ze Smlouvy o postoupení pohledávek, ve spojení s Přehledem pohledávek a Potvrzením o úplatě za postoupení pohledávky. Z Předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, z Podacího lístku ze dne 3. 6. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalovanému téhož dne odeslána. Žalobkyně touto žalobou požaduje po žalovaném zaplacení následujících částek, jednak dlužné jistiny úvěru ve výši 47 147,20 Kč (jistina úvěru 70 000 Kč ponížená o platby žalovaného ve výši 22 852,80 Kč), dále 2 776 Kč, představující poplatky dle čl. III. odst. 4 Smlouvy o úvěru, ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami (konkrétně poplatek 4 x 169 Kč za pojištění schopnosti splácet, 3 x 600 Kč za zaslání upomínky a 1 x 300 Kč za zaslání Oznámení o zesplatnění úvěru). Dále žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 342,25 Kč dle čl. II. odst. 5 Smlouvy o úvěru ve výši 20,70 % ročně za období od 14. 5. 2024 do 13. 9. 2024 (do doby zesplatnění pohledávky) z dlužné jistiny úvěru ve výši 47 147,20 Kč. Dále pak kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 119,07 Kč dle čl. III. odst. 6 Smlouvy o úvěru ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 6. 2024 do 2. 10. 2024. Dále zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 47 147,20 Kč od 14. 9. 2024 (den následující po zesplatnění pohledávky) do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné částky ve výši 49 923,20 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 47 147,20 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 776,00 Kč, za dobu od 22. 2. 2025 do zaplacení.4. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně částku 70 000 Kč, uhradil jí toliko 22 852,80 Kč.5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě OZ i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“).6. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Samozřejmá je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neověří-li si věřitel vůbec či nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, pak lze tento postup vyhodnotit jako možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.7. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala výše uvedené podklady, na základě kterých vyhodnotila maximální možnou výši poskytnutého úvěru, jakož i výši měsíční splátky tohoto úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, žalovaný však takto poskytnutý úvěr včas nesplácel, jak se k tomu smluvně zavázal, proto jej soud zavázal k úhradě výše specifikovaného dluhu přímo žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupena v souladu s § 1879 a násl. OZ. Soud proto zcela vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k úhradě žalobkyní požadovaných částek, včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, proto soud ve výroku II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení ve výši 5 401 Kč, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 998 Kč, doplatku soudního poplatku ve výši 499 Kč (viz další bod tohoto rozhodnutí), dále odměny advokáta ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), paušální náhrady hotových výdajů ke 3 uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky. Konečně pak ze všech specifikovaných položek, kromě soudního poplatku, včetně jeho doplatku, soud vyčíslil i náhradu daně z přidané hodnoty (při sazbě 21 %), neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je registrován k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, neboť se jednalo o vyjádření žalobkyně k výzvě soudu, poté, kdy byla žalobkyně k vyjádření soudem vyzvána, jednalo se o doplnění tvrzení a důkazních návrhů k nim, které měly být již součástí žaloby, bez potřeby jejich doplnění k výzvě soudu.9. Lhůta k plnění byla stanove