ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2026:40.C.183.2025.1 Datum: 2026-05-05 Předmět: o 56 900 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2993 z. č. 89/2012 Sb., § 576 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb. neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrudobré mravy
O co šlo: o 56 900 Kč s příslušenstvím (§ 2993 z. č. 89/2012 Sb., § 576 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 56 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10.12.2023 účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 17.2.2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaná byl a v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč.2. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 22 400 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaná uhradila žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se denkonečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaná spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 22 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 32 000Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby Bank iD od společnosti Bankovní identita, a.s. K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti SokordiaTech, s.r.o., která disponuje licencí AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaná s nahlédnutím na účet nesouhlasila, byla za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 10. 12. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti ThePay.cz s.r.o., případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 29. 5. 2024.3. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 0 Kč je celkem 56 900Kč, nejpozději splatných dne 17. 2. 2024.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 10. 12. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru č., Anonymizováno, , číslo, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, označený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 17. 2. 2024, a to spolu s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, doba trvání úvěru 70 dnů ode dne čerpání úvěru. Z potvrzení o provedené platbě ThePay a.s. bylo zjištěno, že byla provedena platba 32 000 Kč na účet č. č. , č. účtu, . Dopisem ze dne 29. 5. 2024, odeslaným stejného dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek). V řízení bylo jen tvrzeno, že žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.11. Účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledává absolutně neplatnou, a to pro její rozpor s dobrými mravy, který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku. Soud je toho názoru, že ve smlouvě sjednaný „poplatek za poskytnutí úvěru“ neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, a proto je nutné jej posuzovat jako smluvní úrok. Úrok ve výši 1 % denně z jistiny úvěru odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 %. Sjednaný poplatek 1 % denně z částky 32 000 Kč za dobu čerpání 70 dnů činí 22 400 Kč.12. Soud se však zabýval otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnutí úvěru sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o podnikatelském úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování úvěrů a je zřejmé, že podnikání bylo založeno za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání poskytnutých peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 22 400 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 32 000 Kč na dobu 70 dnů představuje 70 % celé jistiny půjčky, resp. sjednaný úrok odpovídá ročnímu úroku ve výši 365 % z jistiny a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně krát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku (odměny za poskytnutí úvěru) ani sm