ECLI: ECLI:CZ:OSFM:2026:8.C.43.2026.1 Datum: 2026-05-18 Předmět: o 10 720 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 419 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2 z. č. 257/2016 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb. smlouva o úvěrupeněžité plnění
O co šlo: o 10 720 Kč s příslušenstvím (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 419 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2 z. č. 257/2016 Sb., § 86 z. č. 257/2016 Sb., § 87 z. č. 257/2016 Sb.)
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 720 Kč a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně od 22. 11. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s jejím právním předchůdcem společností , právnická osoba, .) smlouvu o úvěru č. 50902456 na jejímž základě obdržel dne 9. 8. 2022 finanční prostředky ve výši 10 820 Kč, a naopak se zavázal zaplatit tuto jistinu nejpozději do 9. 8. 2024 s tím, že jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel, proto byl zesplatněn dne 21. 11. 2022. Žalovaný nezaplatil na svůj závazek ničeho a pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena společnosti , právnická osoba, . a tato společnost tutéž pohledávku postoupila žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud rozhodoval na základě listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne 9. 8. 2022, výpis z účtu č. , č. účtu, za srpen 2022, upozornění na zesplatnění úvěru ze dne 9. 8. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého , právnická osoba, .) jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 9. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 720 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně do 24 měsíců. Svůj závazek žalovaný neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru dne 21. 11. 2022. Ani poté žalovaný nezaplatil ničeho, úvěrující postoupil tuto pohledávku společnosti , právnická osoba, . a tato společnost stejnou pohledávku postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 11. 1. 2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů dopisem ze dne 11. 1. 2024, doručovaným téhož dne, avšak bezvýsledně.4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 720 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že úvěrující zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet žádostí o doložení příjmů žalovaného, avšak k těmto tvrzením nepředložil žádné důkazy. Současně ani netvrdila, že byly zkoumány výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy a výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, a tedy řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 9. 8. 2022 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 720 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit předmětných 10 720 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 11. 1. 2024, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 14. 1. 2024 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 17. 1. 2024. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 14,75 % ročně od 18. 1. 2024 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 70 % (85 - 15). Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč, jeden úkon ve výši 400 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč a zaplacený soudní poplatek 800 Kč, tedy celkem 2 100 Kč. 70 % těchto nákladů činí 1 470 Kč.