8 C 110/2020-46 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se žalovanou dne 21. 4. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které uvedený věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (žalovaná je převzala hotově v den uzavření smlouvy). Žalovaná se zavázala tomuto věřiteli vrátit celkem částku 16.640 Kč (10.000 Kč půjčka + souhrnný poplatek 6.640 Kč) – měla tuto částku splácet v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná povinnost dluh splácet řádně a včas neplnila. Na dluh uhradila pouze 320 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupil původní věřitel nejprve smlouvou o postoupení ze dne 19. 6. 2015 [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost ji následně postoupila smlouvou ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni. Ta se obrátila na soud s požadavkem, aby jí žalovaná zaplatila zbývající dlužnou jistinu 10.000 Kč a částku 6.320 Kč představující dle žalobních tvrzení souhrnný poplatek jako příjem z poskytnutí peněžních prostředků. Současně po žalované požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 10.000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žádný z účastníků pak nic nenamítal vůči soudem navrženému postupu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů (§ 115a, § 101 odst.4 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Z těch soud po skutkové stránce učinil tato zjištění: -) z listiny Smlouva o půjčce [číslo] datované 21. 4. 2006, že [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované (s tehdejším příjmením [příjmení]) půjčku ve výši 10.000 Kč, když žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že celou částku od uvedeného věřitele převzala v hotovosti; žalovaná se zavázala uvedenému věřiteli vrátit celkem částku 16.640 Kč (10.000 Kč jistinu + 6.640 Kč jako souhrnný poplatek), to v 52 týdenních splátkách po 320 Kč; jakékoli splátky hrazené zákazníkem se nejprve započítávaly na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na vlastní částku půjčky; -) z listiny ze dne 25. 6. 2015, že [právnická osoba] informovala žalovanou o tom, že pohledávka ze smlouvy o půjčce shora byla postoupena [právnická osoba], [anonymizováno]; tato společnost pak žalované listinou ze dne 18. 9. 2018 oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce shora žalobkyni; -) předžalobní výzva adresovaná právním zástupcem žalobkyně žalované je datována 11. 3. 2020. 3. Smlouva, z jejíhož porušení žalobkyně svá práva uplatněná v řízení dovozovala, byla uzavřena před 1. 1. 2014. Soud proto věc z hlediska hmotného práva posuzoval dle právní úpravy ve znění do 31. 12. 2013 – obchodní zákoník, občanský zákoník, vládní nařízení [číslo] Sb. (§ 3028 odst.3 zák.č.89/2012 Sb.). 4. Provedeným dokazováním (když to žalovaná ani v řízení nečinila sporným) má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena dne 21. 4. 2006 smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč.zák. (zák.č.40/1964 Sb.). Žalované byla půjčena částka 10.000 Kč, kterou se s poplatkem 6.640 Kč zavázala splácet v celkem 52 týdenních splátkách. Nečinila tak. Dle tvrzení žalobkyně (podpořeného listinnými důkazy shora) žalovaná dluží na jistině 10.000 Kč a zbývajících 6.320 Kč na poplatku (platba žalované 320 Kč byla v souladu se smluvními ujednáními započítána na poplatek). Žalovaná na svou obranu v řízení neuvedla ničeho. Proto soud žalobě vyhověl. Žalovaná je povinna dlužný zůstatek půjčky s poplatkem a zákonným úrokem z prodlení (§ 517 obč. zák., § 1 vl.nař.č.142/1994 Sb.) zaplatit žalobkyni jako subjektu, kterému byla pohledávka ze smlouvy o půjčce shora nakonec postoupena (vzhledem k datu uzavření smlouvy o postoupení pohledávek posuzováno dle § 1879 a násl. občanského zákoníku ve znění zák.č.89/2012 Sb.), když postoupení pohledávky bylo přitom žalované oznámeno (minimálně doručením žaloby – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005 publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR na adrese www.nsoud.cz). Částku 6.320 Kč soud žalobkyni přiznal z titulu sjednaného poplatku (takto vyplývalo ze žalobních tvrzení), nikoli jako úrok (viz žalobní požadavek). 5. Vzhledem k plnému úspěchu ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst.1, § 142a odst.1 občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Ty představovaly náklady soudního poplatku 400 Kč, a dále pak náklady právního zastoupení žalobkyně, jejichž výši soud stanovil vzhledem ke splnění podmínek dle vyhl.č.177/1996 Sb. ve znění vyhl.č.120/2014 Sb. a shodně s požadavkem žalobce takto: odměna advokáta za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, jedno písemné podání – žaloba) po 200 Kč (§ 14b odst.1, § 11 odst.1a,d cit.vyhlášky), 1 x 100 Kč jako 50 % odměny za úkon předžalobní výzvu (§ 11 odst.2 písm.h vyhlášky), 3 x 100 Kč náhrada hotových výdajů (§ 14b odst.5 písm.a cit.vyhlášky) a částka 168 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst.3 o.s.ř.). 6. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v obvyklé délce (§ 160 odst.1 o.s.ř.), náklady řízení náleží k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst.1 o.s.ř.).