11 C 171/2021-20 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.510 Kč s příslušenstvím ve výši 623,99 Kč, a to z titulu dluhu na televizních poplatcích ve výši 135 Kč za měsíce 7-12/2018, 1-12/2019 a 1-8/2020. Vylíčila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 2. 2015. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za měsíce shora uvedené. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však svoji povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně rovněž žádá zákonné úroky z prodlení. Žalovaný zůstal v tomto sporu zcela nečinný, k žalobě se nevyjádřil. Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: Z výpisu z evidence České pošty – Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2021, spojovací číslo SIPO: [číslo], že žalovaný přihlásil televizní přijímač v měsíci únoru 2015 a tento odhlásil v lednu 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 11. 2020 včetně specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu postupoval soud podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ zák. o tel. poplatcích“) a dospěl k závěru, že žalobní nárok je důvodný. Žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost, když jako poplatník ve smyslu citovaných zákonů nezaplatil televizní poplatky, jejichž výše za dané měsíce činila 135 Kč. Soud proto postupoval v souladu s § 7, 10 zák. o tel. poplatcích a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné poplatky. Žalovaný se dostal se zaplacením poplatků do prodlení, a to vždy počínaje 16. dnem daného kalendářního měsíce, soud proto vyhověl i nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud v dané věci rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela pasivní. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná a zároveň splnila zákonnou povinnost spočívající v zaslání předžalobní upomínky sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení (§ 142a odst. 1 o. s. ř.) přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1.126 Kč Náklady řízení žalobkyně představovaly náklady vynaložené na úhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a na právní zastoupení, kdy žalobkyni bylo přiznáno v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), 2x 200 Kč za 2 úkony právní služby (dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu), paušální náhrady 2x po 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a částka 126 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný je povinen plnit v pariční lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání, tak jak to připouští § 115a o. s. ř. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.