19 C 46/2021-52 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 4 229,42 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené dodávky elektřiny. Tvrdila, že s žalovanou uzavřeli dne 20.1.2020 smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala elektřinu ve prospěch žalované a žalovaná se jí zavázala dodávky žalobkyni uhradit. K zahájení dodávek došlo téhož dne. Za období od 31.3.2020 do 18.6.2020 vystavila žalobkyně na jméno žalované fakturu za dodávku elektřiny v celkové hodnotě 2 656,75 Kč se splatností do 16.7.2020, za období od 20.1.2020 do 30.3.2020 poté vystavila žalobkyně na jméno žalované fakturu za dodávku elektřiny v celkové hodnotě 1 572,67 Kč se splatností do 16.4.2020, obě tyto faktury přitom byly žalované zaslány obyčejnou poštou, žalovaná však ani na jednu z faktur ničeho neuhradila. Žalobkyně jí proto dne 23.7.2020 výzvu k úhradě a dne 26.1.2021 jí zaslala výzvu předžalobní. Žalovaná se ve věci po celou dobu nevyjádřila. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání jí bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 20.1.2020 spolu žalobkyně v pozici dodavatele a žalovaná v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na [anonymizována dvě slova] [obec] a žalovaná se naopak zavázala zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu a cenu za související služby s tím, že se zavázal hradit měsíční zálohy 1 000Kč Smlouva nabyla v souladu s dohodou stran platnosti dnem 20.1.2020, kdy ji obě opatřily vlastnoručními podpisy. Účinnosti pak smlouva měla nabýt dnem zahájení dodávek, kdy byl sjednán předpokládaný termín 20.1.2020 pro případ řádného ukončení smluvního vztahu s předchozím dodavatelem a úspěšného ukončení procesu změny dodavatele. Za tím účel udělila žalovaná žalobkyni plnou moc. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Obchodní podmínky dodávky elektřiny (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí). K zahájení dodávek elektřiny na základě výše uvedené smlouvy na dané odběrné místo došlo 20.1.2020 (zpráva distributora). Dne 2.7.2020 žalobkyně vystavila na jméno žalované mimořádnou fakturu znějící na 2 656,75 Kč za dodávky elektřiny na specifikované odběrné místo za dobu od 31.3.2020 do 18.6.2020 v celkové výši 0,489 MWh a v celkové hodnotě 2 656,75 Kč. Splatnost této faktury byla stanovena na 16.7.2020 (faktura [číslo]). Dne 2.4.2020 žalobkyně vystavila na jméno žalované fakturu znějící na 1 572,67 Kč za dodávky elektřiny na specifikované odběrné místo za dobu od 20.1.2020 do 30.3.2020 v celkové výši 0,502 MWh a v celkové hodnotě 1 572,67 Kč. Splatnost této faktury byla stanovena na 16.4.2020 (faktura [číslo]). Dne 23.7.2020 zaslala žalobkyně žalované výzvu k úhradě výše specifikovaných faktur do 4.8.2020 (výzva k úhradě – ukončená smlouva, poštovní podací arch). Dne 26.1.2021 poté zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (předžalobní výzva, podací lístek). Soud ve věci zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem u operátora trhu, jelikož se jednalo o důkaz nadbytečný, když na základě provedeného dokazování bylo možné učinit adekvátní závěr ve věci. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále EZ). Ust. § 50 EZ uvádí, že se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v převážné míře důvodná. Strany mezi sebou platně a účinně uzavřely smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny. Žalobkyně svou smluvně stanovenou povinnost splnila, když elektřinu na sjednané odběrné místo řádně dodávala a umožnila žalované, aby ji odebíral, žalovaná však svou smluvní povinnost nesplnila, když žalobkyni neuhradila vyfakturovanou cenu za dodávky elektřiny v období od 20.1.2020 do 18.6.2020. Žalobkyně přitom po žalované požaduje uhradit částku 4 229,42 Kč, na jejíž úhradu má s ohledem na výše uvedené právo. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neuhradila danou částku žalobkyni řádně a včas, má žalobkyně právo rovněž na úroky z prodlení plynoucí od prvního dne, kdy se žalovaná dostala s plněním do prodlení. Žalobkyně v řízení tvrdila, že faktury, jimiž byla daná cena dodávek za dané období žalované vyfakturována, byly žalované odeslány obyčejnou poštou, k tomuto jejímu tvrzení však nebyl z její strany ani po poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. předložen žádný důkaz s tím, že tč. již není možné uvedené doložit. Žalobkyně tedy v této otázce břemeno důkazní neunesla, jelikož ani po poučení ze strany soudu k této ze své strany tvrzené skutečnosti nenavrhla žádné důkazy k jeho prokázání. Soud tedy dále vycházel z toho, že žalovaná se dostala do prodlení s daným plněním až 5.8.2020, jelikož má v řízení za prokázané, že žalobkyně dané faktury zaslala žalované a vyzvala jí k její úhradě dne 28.7.2020 (výzva odeslána 23.7.2020, domněnka dojití v souladu s § 573 o.z. tedy nastala 28.7.2020) do 4.8.2020 v rámci upozornění na ukončení smlouvy, jelikož žalobkyně řádně doložila její odeslání žalované. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud ve výroku I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 4 229,42 Kč spolu s úroky z této částky plynoucími od 5.8.2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve zbytku poté soud ve výroku II žalobu zamítl. Žalobkyně byla ve věci v převážné míře úspěšná, když měla neúspěch pouze v nepatrné části, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 1/ vyhl. č. 177/1996 Sb., a ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (účasti na jednání) dle §11 písm. g / vyhl. č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za jeden úkon ve věci po 300 Kč, (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Zástupci dále náleží náhrada cestovného ve výši 1 636Kč za cestu k jednání soudu a náhrada za 6 půlhodin ztráty času strávených cestou k jednání soudu po 100 Kč, celkem 600 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., doba určena dle [webová adresa]). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 932 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 5 768 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.